Ve čtvrtečním  článku jsem se snažil popsat, jak vidí Evropu v Rusku. Snažil jsem se vysvětlit, že Rusko nemá přirozené hranice, ale také to, že hraniční čáry nejsou určeny nacionalistickými, ale strategickými důvody. Snažil jsem se vysvětlit, že suroviny tečou z Ruska do Evropy a ne naopak. Snažil jsem se poukázat na to, že Evropa pravidelně a systematicky oblažuje Rusko svými výpady a že to trvá už tak dlouho, že to v ruské mentalitě vyrobilo genetickou dispozici.

Dnes ještě jednou o postižených obcích na Břeclavsku a Hodonínsku...

Sledovali jste letecké záběry z postižených míst? 

Ve čtvrtek večer tornádo bořilo domy a v pátek nad místem lítaly policejní vrtulníky i novinářské drony.  Viděli jste ty záběry? Nejde o tu zkázu domů bez střech a někdy i bez stěn. Nejde o trosky rozházené v celém širokém okolí. Nejde o ta převrácená auta slisovaná rovnou do šrotu. Ale viděli jste, kolik práce se tam udělalo za jeden jediný necelý den? 

Během včerejška jsem dostal asi sto mailů a všechny byly stejné. Jak pomoci? Pisatelé zpravidla vyjadřovali obavu, že pokud pošlou peníze na nějaký sbírkový účet třeba od Charity nebo Diakonie, tak kupu peněz sežere administrativa nebo se budou přidělovat podle uhozených kritérií. Obraceli se na mě, jestli nebudu třeba také organizovat nějakou sbírku, případně jestli nevím o někom konkrétním, komu by mohli poslat peníze přímo. 

Začnu jednou včerejší událostí, kterou bych jinak nebral v potaz...  Včera bylo hrozné dusno. Naprosto příšerné. Teploty přes třicet stupňů, ani lísteček se nepohnul a my vyskladňovali na sile jednu z posledních komor loňského obilí. Obilí v komoře se v zimě chladí a protože má obilí docela slušné izolační schopnosti, mají zrníčka ještě dneska tak 15°C.  Spustili jsme dopravníky a po deseti minutách z nich začala dole crčet voda. Obilí bylo dost studené, aby o pár stupňů ochladilo plechy elevátorů a na nich se začala srážet voda. 

Na dnešní článek mě navedl náš čtenář Margon, který mi po dobrém vyčetl, že jsem na 22.6. dal článek o popravě českých pánů a nikoliv tu novodobější vichřici, která do značné míry určuje i dnešní dějiny - německé přepadení Sovětského svazu. 

Odpověděl jsem mu krátkou glosou, že toto přepadení je z mého pohledu nudná a stále se opakujíc část evropských dějin, která tu za posledních tisíc let proběhla už tolikrát, že mi vlastně nestojí o tom psát. Ale červíček zahlodal, i řekl jsem, že si plán Barbarossa trochu porovnáme s těmi předchozími podobnými plány. 

Málokdy přetiskuji na Kydech články vyšlé někde jinde, ale dnes udělám výjimku.  Na Nové republice vyšel podle mě vynikající text Petra Hampla, který za sebe podepisuji od prvního do posledního písmenka a říkám že jsem s Hamplem na stejné vlně. 

A nyní Petr Hampl osobně: 

V Prolomení hradeb přirovnávám novou aristokracii k vrcholovým fotbalistům. Je to jenom přirovnání. A jako každé přirovnání, ukazuje, že obě ty společenské vrstvy mají něco společného. Ale jenom něco, v řadě jiných ohledů se naopak liší.

...aneb  variace na nikoli renesanční téma…

Už jste někdy zastřelili koně?

Já nechtěl, bránil se, … ale musel.

Nebyli to koníci z masa, kostí, šlach a krve, zabalení v chlupaté kůži. 

Byli železní, schováni pod zářivě bílou směsicí železa a plastu jménem Akrylonitrilbutadienstyrén, zkráceně ABS, ze kterého se dnes většinově lisují karosářské díly aut.

V pondělí nám uplynulo kulatých 400 let od popravy sedmadvaceti českých pánů na Staroměstkém náměstí. Byla to taková tečka za českým stavovským povstáním a také taková tečka nad českou státností o které se pak 300 let nedalo moc mluvit. Původně jsem o této tragédii vůbec psát nechtěl, protože zrovna v tomto případě zastávám poněkud nevhodné postoje, ale když jsem si přečetl všechny ty články a komentáře na českém internetu, tož přidám svůj postoj k prokydání. 

Dnes budu pokračovat ve svém leitmotivu posledních týdnů a tím je Babišova sázka na očkování, které se vlastně stane/stalo i předvolební kampaní a jeho finále bude vypočítáno přesně na co největší efekt před volbami. Z mnoha náznaků, které se u mě sbíhají, si totiž myslím, že Babišovy kroky nesměřují ke koronaviru jako k trvalému stavu, ale naopak k velkému předvolebnímu vydechnutí celého národa, přičemž vrcholem celé kampaně pak bude "sejmutí okovů" národa a představení národního osvoboditele.  Jen se to nesmí uspěchat... 

Před několika dny došlo v mém životě k důležité životní události, která už delší dobu visela ve vzduchu. Asi k tomu stejně dříve nebo později muselo dojít. Měl jsem k tomu už delší čas nakročeno, ale teď k tomu opravdu došlo. Absolvoval jsem zkoušku dospělosti. Maturitu. V úterý 16. června jsem hezky ráno v 7:30 vyrazil do školy, kde se maturita měla odehrávat. Samotná zkouška samozřejmě začínala až od osmi hodin, ale přeci jenom, v době globální pandemie si všichni hezky musí projít testem na covid, kvůli kterému měli všichni přijít do školy už o půlhodinu dříve.