Krátký koronavirový úvodník:
Vy kdo pravidelně sledujete Masterovy grafy a naše koronavirové předpovědi, tak víte, že nám reprodukční číslo přelezlo o tři desetinky Masterovu hranici 1,15, kterou stanovil jako mez mezi špatným a dobrým průběhem. I když jsme už nad touto mezí, stále bych ještě chvíli chtěl zůstat optimistou. Mám k tomu následující důvody:
Dnes bych se chtěl vrátit k projednávanému státnímu rozpočtu s jeho deficitem přes 300 miliard korun, který se Andrejovi zasekl ve sněmovně a tak dlouho se o něm jednalo, až se to přerušilo a mohlo se jednat nejdříve v kuloárech. Začnu ale z jiné strany...
Dnes budeme pokračovat v trumpovském tématu. Je toho ještě hodně k prokydání a dovysvětlení a zřejmě ani dnešní článek nebude stačit. Ono není divu. Z amerických voleb mají hlavu v pejru i jiní kádři. Já bych si dovolil tvořit trochu opozici k panu Ivanu Davidovi, který svými fajsbůkovými komentáři má pro Trumpa ještě naději. Já budu naproti tomu spíše šířit beznaděj. Ne snad proto, že bych Trumpa nějak nesnášel, nebo mi vadilo, kdyby se to celé ještě otočilo... spíš je to proto, že moje povědomí o amerických reáliích je spíše nízké.
Tak nám volitelé zela hladce potvrdili Bidenovo vítězství ve volbách. Žádné překvapení na poslední chvíli se nekonalo, nestalo se vlastně vůbec nic. Dokonce i Putin už Bidenovi popřál k vítězství. Americký minnistr spravedlnosti rezignoval, ale předtím několikrát veřejně řekl, že se nenašly žádné důkazy o volebních podvodech. Pět set volitelů také nemělo žádný problém s podezřelými grafy a videi, kde se objevují kufry s hlasy. Jednotlivé státní soudy zamítly všechny žaloby možná s výjimkou drobných nepodstatných chybiček, které nikde neměly vliv na výsledek.
Ve včerejším článku přidal čtenář Vlastimil následující komentář:
nám říkají, že probíhá horká fáze světové biologické války. Už bylo mnoho obětováno - státní rozpočty přestaly existovat, došlo k trvalým změnám způsobu života, byly obětovány celé sektory ekonomiky, veřejný prostor zahaluje všeobjímající cenzura. Pomalu ale jistě se schyluje k hlavnímu útoku.
Včera jsem si dal oddech. Sobotní zabijačka mi dala zabrat. Žádní hosté, jen rodina, hodně dětí, ale málo pracantů. Takže jsem se nadřel tak moc, že jsem nebyl schopen napsat alespoň nějaký blábol. V neděli jsem se snažil všechno dohnat a tak dneska vyjde text, z který se rovnou omlouvám všem, kterým už koronavirus leze krkem. (Hele, to je moc pěkný příměr... koronavirus, co leze krkem).
Nedávno zde nahodil Vidlák článek o vínu. A krásně jste si tady pokecali. A mě se to dost líbilo. Když Maneca se pokusila zde nahodit něco z aktuálního dění, byla taktně upozorněna, ať si to nechá na zítřek.
Já vínu nikdy na chuť nepřišel, možná mi ho nikdy nikdo nepředstavil, takže jsem o hafo věcech, o kterých jste se zde bavili, neměl ani tucha. Ale celou diskusi jsem si se zájmem přečetl. A moc mě bavilo, že zde bylo, na jeden den, téma, kdy se nikdo nikomu nepokoušel skočit do vlasů, nebo mu vysvětlit, že je úplnej debil.
V USA přišel na řadu další krok v bitvě o nového prezidenta. Stát Texas podal žalobu na státy, kde Trump prohrál volby. Ano jsou to ony zmiňované státy, kde to dlouho Trump vyhrával a pak zrána najednou prohrával. Wisconsin, Pensylvánie, Georgia, atd. Žaloba míří rovnou na Nejvyšší soud, kde Trump dosadil tři nové soudce a proto je tento orgán republikánům poměrně příznivě nakloněn.
Ano v USA může jeden stát podat žalobu na jiný stát a obejdou se tím všechny soudy nižší instance a rozhoduje to rovnou ten soud nejvyšší.
Omlouvám se, zase to bude o koronaviru. Ale tentokrát ne o vlastní nemoci, dopadech, smrtnosti, infekčnosti a podobně. K tomu už nemám co dodat. Řekl jsem k tomu všechno co jsem věděl, s Masterem jsme udělali celou řadu grafů, napsali jsme každý spoustu článků na toto téma a všechno myslitelné už se stalo. Žádnou novou průlomovou informaci už nemám a zřejmě ani mít nebudu.
Dnešním článkem chci reagovat na čtenáře berrnarda, který předevčírem v diskusi položil následující dotaz:
