Kde jsou ti mrtví, kteří by ospravedlnili ten strašlivý jarní lockdown? Tak se ptají na Zvědavci autoři poté, co si prohlédli statistiky úmrtí porovnávající prvních 33 týdnů roku 2019 a 2020. Odkaz na tyto statistiky jsem včera dostal do mailu mockrát i s patřičným komentářem, jaký je náš premiér hajzl a jak zle to s námi myslí.  Nejvíce od čtenářů Pravého prostoru. I vy jste si tento graf mohli prohlédnout v diskusi u předchozího článku.  Zde odkaz:

Tak to tu máme. Restaurace zavírají definitivně, bary taky. Zákaz popíjení alkoholu na veřejnosti. Školy zavírají, děcka zase doma s výjimkou dětí zdravotnických pracovníků. 

Podle mě první skutečné opatření. Tak dlouho seděli všichni v hospodě bez roušky a hospodští to schvalovali a trochu jim nedošlo, že v případě dalšího nárůstu oni budou první na které to dopadne. Už je to tu. Teprve teď dojde k omezení sociálních kontaktů a teprve teď má koroňák skutečně ztíženou cestu k šíření. 

Do čtrnácti dnů by to mělo být vidět i na číslech nakažených. 

Pamatujete si, jak to bylo s Koroňáčkem zjara? Jak Babiš vystoupil, předtavil Prymulu, zavřel školy, jak se ze dne na den změnila nálada ve společnosti? Jak lidi začali šít roušky, jak se skládali na plicní ventilátory, jak všichni byli solidární, jak se děly neuvěřitelné věci. Švadlenky nabízely roušky na internetu, nikdo se neodvážil po nich chtít EET, byly příběhy, jak holce zazvonil kurýr a nechal jí jen tak na ksicht balík látek na roušky? 

Několikrát jsem se zde na Kydech zabýval myšlenkou, kterou jsem pojmenoval Mansteinův paradox. Vycházel jsem z válečných deníků generála von Mansteina, který se až do konce války nedokázal vyrovnat s tím, že od roku 1942 v Rusku nešlo nic podle plánu.  Rus vyhrával na všech frontách, postupoval a přitom vlastně neměl. Nebyl k tomu důvod. Němci přece byli lepší úplně ve všem. Od logistiky, přes bojovou morálku, lepší techniku a samozřejmě měli i skvělého neomylného vůdce.

Včera nám Bakalonoviny sdělily, že Arménie válku s Ázerbájdžánem prohrává. Že to mají od vždy pravdomluvného reportéra Českého rozhlasu Martina Dorazína. Prý to jejich rozvědka podcenila, jsou slabší, opírají se o špatného nespolehlivého spojence v Rusku a vůbec to mají prohrané. Hovno milí Bakallháři i veřejnoprávní intervjůci. Je to dost jinak. Nemusel bych se ani snažit hledat jiné infromace, postačilo by mi, že to napsali lidi od vás. To je totiž nejlepší zařídit se přesně obráceně. 

Ale vezmu to od začátku.

NA PRÁCI PRO KAŽDÉHO za důstojnou mzdu stála levice po celou dobu své existence až donedávna

----

Určitě ne. 

Teda alespoň pokud počítáme komunistickou stranu do levice. 

Všechny ty Gulagy, kde se stavěly silnice, vlakové tratě, dopravní kanály, kácely stromy na Sibiři, plácaly cihly a plat tam nebyl žádnej a dvě misky kaše k obědu místo jedný už byla událost tak pamětihodná, která se objevila hned v několika románech. Byla to otrocká práce. Nic důstojného a už vůbec ne za důstojný plat. 

Na svůj včerejší článek jsem dostal celou řadu reakcí po mailu. Od těch pochvalných se kterými se nebudu chlubit (i když bych rád), až po ty nenávistné, že jsem se konečně odhalil a chci zničit tuhle zemi ve prospěch Babišovy totality. Těmi se chlubit nebudu, ale už brzy se jim budu posmívat. 

Z nesouhlasných reakcí bych ale rád vypíchl jednu od našeho čtenáře i komentátora Clairvauxe. 

Svým dnešní článkem chci reagovat ne včerejší komentář Josepha Chlora ohledně koronaviru. Napsal nám v něm, že je naše obava z nákazy zbytečná, protože "maximálně jen zemřeme". 

A tak mi došlo, že jsme každý nejspíš v úplně jiné pozici a proto si nerozumíme. Že prostě nestačí jen deklarovat, že koronavirus považuju za dost nebezpečný. Budu muset říci, proč ho považuji za nebezpečný a proč mi ani v nejmenším nevadí, že se s tím Prymula snaží něco dělat. A také řeknu, proč mi vadí ti, kteří koronavirus zlehčují a vysmívají se přijatým opatřením. 

Takže... 

...aneb co zůstalo stejné a co jsem přehodnotil.

Dnes bych rád navázal na svůj nedělní článek. Chtěl bych ještě chvíli hodnotit volební víkend a podívat se na volby z trochu většího odstupu. Zároveň jsem si ledacos přečetl - především komentáře vás čtenářů a uvědomil jsem si některé další skutečnosti, které mi v sobotu večer ještě nedocvakly. Některá svá prohlášení budu muset trochu poopravit. 

Tak jsem byl včera i dnes zase u toho. Pokolikáté už za těch posledních 10 let, co k těm různým volbám chodím nejen jako volič ale taky jako člen okrskové volební komise? To ale není podstatné. Jednou jsem si taky vylosoval funkci předsedy a dvakrát funkci místopředsedy. Ti mají vždycky o pár stovek větší odměnu. Ta odměna byla pro všechny členy komisí tentokrát podstatně vyšší než bývalo zvykem. Bylo to jakési "riskovné". Setkávali jsme se přece jen nablízko se spoustou lidí.