Mám kamaráda a spolužáka na Floridě, a dejme tomu, že se jmenuje Karel. Je tam už mnoho let a chtělo by se napsat, že se úspěšně živí výukou computer science na jedné z tamních univerzit – ale nebyla by to tak úplně pravda. Jak už to bývá, pravda je zcela neokázalá: Karel se ve skutečnosti živí jídlem; ale mám-li být upřímný, musím konstatovat, že na to jídlo si vydělává jako vysokoškolský učitel.

Pamatujete na mladého Stropnického? Toho zhýčkaného moderního dynamického jinocha, který dělal předsedu Zeleným? Který si ve své naivitě myslel, že každý člověk si za svůj život bez problémů našetří na pětimilionový byt. Kterému ale byt koupila maminka a tatínek. Který se přestěhoval na vesnici a stačil rok a kluk začal mluvit celkem normálně. Vzhledem k tomu, že o něm teď není slyšet ani slovo, pokračuje mlaďoch v dalších kacířských názorech, které by se v médiích nevyjímaly a tak s ním raději nikdo rozhovory nedělá. 

Přátelé moji, dnes vás chci poprosit o vyhlédnutí z okénka vašeho dopravního porstředku při jakékoliv cestě a to kdykoliv uvidíte nějaké pšeničné pole. Zajímá mě, jestli jsou i ve vašich končinách tak polehlé jako u nás.  Ono totiž pořád prší, docela fouká, sluníčko je letos vysloveně slabé (tedy alespoň na jižní moravě) a tak si skoro všechno lehlo. 

Robertík napsal, že babyboxy jsou pro něj syndromem nemocné civilizace. 

Je to pravda jen z části. Žádné zdravé civilizace totiž nejsou a nikdy nebyly a ty nejméně nemocné se starají dokonce i o děti, které by jinak čekalo odložení i smrt. 

Ve starých civilizacích se děti běžně zabíjely a není to zdaleka jen Sparta. 

Příklady jsou ve starých mýtech a náboženství. Abrahám ve skutečnosti prováděl rituální oběť Izáka a v záblesku lidskosti a zdravého rozumu dítě nezabil (jak bylo zvykem) ale ušetřil a pak si vymyslel povídačku, že ho zastavil bůh. 

Včera mi přestal fungovat internet... Žádný krátký výpadek, pěkně přijeli borci, vykopali před barákem přívodní kabel a opravovalo se... Hotoví s tím byli až skoro k ránu, takže dnešní článek pouštím až teď.

Přišel mi ten chybějící australský klobouk.

Ten co jsem si objednal na začátku koronakrize někdy v první půlce března. Australské továrny už zase vyrábějí, lodě plují, Němci nakupují a přeprodávají k nám a všem v celé té dlouhé řadě výroby, špedice a obchodu stačilo ke spokojenosti necelých 1.500,-  Kč.

O uplynulém víkendu jsem měl zajímavou návštěvu. Zašel jsem na pivo s jedním kamarádem, kterého jsem neviděl už hodně dlouho, protože je to velmi vytížený manažer v automotive. V současné době dělá poměrně velké zvíře ve Škodovce. Tak velké zvíře, že se  běžně potkává s generálním ředitelem Volkswagenu. Má na starosti několik projektů nových aut a skutečně rozumí tomu systému, jak se dneska vyvíjí, vyrábí a prodává auto po milionech kusů. 

Určitě bude vidlácký dvorek zajímat, co se vlastně děje v Karviné, proč nemohou nejnověji cestovat na Slovinsko a do Pobaltí .

Tato knížečka vyšla v Praze roku 1870. Je takovým přehledem o společenských poměrech v Čechách od června 1868 do listopadu 1869.

Začíná trochu pochmurně: "Které srdce české nezachvělo by se při zpomínce na bitvu bělohorskou a na osud, jenž stihl český národ po osudné oné porážce?! Čí oko nezachmuřilo by se při zpomínce, že na Bílé Hoře za jedinou hodinu zmařeno bylo ovoce celých století, ovoce krutých a krvavých bojů za neodvislost národa a svobodu svědomí?!"

Pečlivě jsem v posledních týdnech sledoval cvrkot médií kolem Milady Horákové. Moc hezky to zapadlo do kontextu dnešní mediální práce... Vytáhlo se jedno téma a pojalo se, jako by neexistovalo nic předtím a nic potom. Jako by se život Horákové sestával jen a výhradně ze zinscenovaného procesu a popravy. Komunisti popravili nevinnou. Tečka. Žádný kontext. Ale to se tak dneska dělá. Rusové sebrali Ukrajině Krym. Tečka. Žádný kontext. Zlý Asad vraždí demokratickou opozici. Tečka.

Dnes opět obrátíme naše zraky za Velkou louži a budeme pokračovat v prokydávání velkého amerického chlívku. Troufal bych si říci, že se jedná přímo chlív Augiášův a tanto příměr v tomto článku ještě několikrát zazní. Zkrátka budeme se dále věnovat dění v USA, protože ať se nám to líbí nebo nelíbí, budeme tím značně ovlivněni. Monohem víc než děním v Rusku.