Libyjský mršál Haftár pochoduje na Tripolis. Pokud si dobře pmtuju, má někde schovaného Kaddáfího syna, zřejmě proto, aby ho pak ve správné chvíli vytáhl přd reflektory a vyhlásil velké pokračování toho, co tu bylo. Haftárova samovláda má svoji centrální banku, svůj parlament, hodně moc zbraní, podporu zemí okolo i podporu Ruska. 

Kromě toho má pod kontrolou většinu Libyjského území, především pak ty ropné části.

6.4.2018 – angličtí experti furt nemůžou najít ten správný důkaz o tom, odkud pocházela ta látka, kterou byli otráveni Skripalovi.  Na beton to prý přišlo z Ruska, podle Terky a Borise, kteří se odkazují na tvrzení týchž expertů. Návrhy Rusů na prozkoumání látky na půdě organizace pro kontrolu chem.zbraní byly zamítnuty.  Země, co vyhostily ruské diplomaty nyní milostivě souhlasí, aby Rusko poslalo jiné – v nezmenšeném počtu. To nevymyslíš… * Babiš  dojednává, kdo půjde do vládního týmu, sčuchnul se s ČSSD (che!).

Vítr osudu mne v současné době zavál na pracoviště, z něhož jsem zbaběle prchnul před cca 35 lety.

Je to pro neznalé a prvodiváky (výraz "prvodivák" jsem vymyslel já, heč!) taková praktická ukázka inferna, aneb názorné školení, co čeká podle náboženských představ jedince, kteří mají pro Boha a Desatero jen slova pohrdání.

Stalo se to sice už před několika dny, ale vraťme se k parlamentní přestřelce, ve které figuroval poslanec Václav Klaus mladší a jeho macešská ODS.  Jen krátce shrnu situaci:

Václav Klaus od svého zvolení projevoval vlastnosti naprosto nevhodné pro člena ODS. Dovoloval si mít vlastní názor, dokonce nedej bože hlasoval podle svého vědomí a svědomí, nikoliv podle stranického klíče, dovoloval si kritizovat své stranické nadřízené, poukazoval rád na politické nešvary, zejména pak dvojí metr a i když ho pravidelně mentorovali a okřikovali, stejně zůstával konzervativním pravičákem. 

Dnes budu pokračovat ve včerejším tématu o práci, pracovitosti a robotické budoucnosti, kde už lidi nebudou mít co dělat, protože jejich práce převezmou roboti. V komentářích se na toto téma objevily velice zajímavé příspěvky a tak já se přidám také. Při čtení dnešního článku si prosím pořád opakujte, že jsem ze zaostalé vesnice a dávno mi ohledně moderních technologií ujel vlak. 

Takže tedy: 

O víkendu jsem si přivezl nová selata. Doufám, že to bylo naposled, protože už mám dokončený kotec pro chovnou prasnici a.... mám i tu prasnici. Doufám, že ji teď během dubna zvládnu inseminovat a někdy v létě už budu takřka soběstačný co do výroby vepřového. 

Veškerá zelenina už je v zemi, brambory budu sázet tento týden. Mám dostatečnou zásobu řepky jako meziplodinu a zelené hnojení, protože nic lepšího než ta olejka neexistuje. Mimochodem... zem byla pořád ještě náramně vlhká, když jsem do ní vjel. Inu to dělá patřičně hluboká orba a dostatek organické hmoty v půdě. 

(úvaha spíše nematematická)

Změna znamének plus a mínus na obou stranách rovnic je takový jednoduchý počtářský trik, se kterým se (skoro)každý z nás seznámil kdysi ve škole a postupně ho zapomněl. Jen si pamatujeme, že to jde a je to funkční a kdybychom potřebovali připomenout detaily, vezmeme do ruky nějakou jednoduchou učebnici matematiky a za pár minut už zase víme.

Mně by se líbila a změna znamének také při označování lidí ohledně jejich vztahu k EU.

Slovenské prezidentké volby vyhrála Čaputová. Přiznejme si, že to nebylo nijak překvapivé. Už v prvním kole tato dáma významně vedla, měla na své straně prakticky všechna vlivná média, k tomu byla celkem vtipná, pohotová a protože o ní nikdo nic nevěděl, špatně se na poslední chvíli shánělo nějaké kompro.

Tento koncept je tu už od počátku lidstva. Silný obírá slabšího a jednat začne až tehdy, když potká někoho stejně silného. Na tohle nepotřebujete žádné římské kluby ani trilaterální komise, ani Sorose, ani nic podobného. Stačí aby někdo byl silnější.  

Tímto článkem chci pokračovat ve včerejším tématu tentokrát ně o katolické církvi, ale globálních elitách. 

Omlouvám se na úvod všem čtenářům. Včera byly Kydy několik hodin nedostupné. Šlo o banální problém, který byl vyřešen asi čtyřmi kliknutími, ale jak na sviňu, stalo se to ve chvíli, kdy jsme s Masterem ani jeden nebyli online. Tolik ke včerejšku a nyní už dnešní článek: