Dnes slavíme konec druhé světové války. Konfliktu, který zatím neměl obdoby. Světové války. Války, jejíž dozvuky zažíváme dodnes. Dokonce je zažíváme s novou intenzitou. Například ve Vidlákově se nová garnitura rozhodla už nezvat hosty z Ruska. Sice jsme morava a osovobodila nás Rudá armáda, ale dneska se to moc nezdůrazňuje. Němci byli vlastně oběti, Rusové byli okupanti a Hitler to s námi myslel skoro dobře. Sudetští Němci zažívali nepřijatelnou kolektivní vinu a my češi jsme přece byli pořád v závětří. A samozřejmě, abych nezapomněl, Anglie a Francie to vždycky s námi myslely dobře. 

Šli vojáci.

Byli tři.

Snad slunce svítilo,

ptáčci zpívali.

Možná říčku hledali,

kde je voda čistá

kde je voda živá.

Snad o svých dívkách mluvili,

na dovolenou se těšili.

Ale kousek granátu

jinak rozhodl.

Jeden z nich,

prostřední,

matkou zvaný Ludvík,

navždy ležet zůstal

na louce rozkvetlé,

v jedné slunné zemi.

Nad hlavou mu ptáčci zpívají,

motýli létají.

Leťte vlaštovičky

pozdravujte

daleko

kdes

doma,

Brzy budeme zavaleni zprávami o katastrofálním suchu. Tedy ne, že by sucho nebylo. A nemalé. Ale studený květen je trochu zmírní. Jak to ale bude se suchem dále? Tedy kromě toho, že nás čeká slunečné léto, ale takovou předpověď zvládne kdokoliv.

Myslím spíše problém sucha dále v budoucnosti.

Kompletní retenční kapacita půd v ČR je 8,5 miliardy m3 vody. Dnes se odhaduje mezi 3 a 5 miliardami kubíků (m3) vody. Ročně spotřebujeme mezi 1,3 až 1,5 miliardy kubíků vody. Což znamená, že pokud by vůbec nepršelo, máme zásoby vody na maximálně 3 roky při současné spotřebě.

vyhlásili britští poslanci minulý týden po vystoupení švédské školačky Gréty. Doufají, že se k nim přidají další státy a města a prý si dají ambiciózní cíl být do roku 2050 bez emisí. Gréta jejich rozhodnutí přivítala. 

Máme to tady... v roce 1945, po šesti letech války a skoro sedmi letech okupace přichází pražské povstání, kterým poměrně krvavě končí druhá světová válka na našem území. Doporučuji k nastudování knížku Jiřího Padevěta Krvavé fínále, ze které plyne, že v posledních dench války zahynulo na našem území přes deset tisíc lidí, z toho v Praze skoro čtyři tisíce. Jak už to tak v podobných případech bývá, většina mrtvých byla neozbrojená a nezemřela v důsledku bojového střetu. 

Všímáte si, jak se problémy stále víc blíží k Američanům? I přes jejich rekordní vojenský rozpočet, i přes údajně šlapající ekonomiku a dokonce i přes Trumpa, který začal razit Ameriku na prvním místě. V moderní době nikdy USA nesahaly k tak tvrdým opatřením, jako v poslední době. Totální ropné embargo na Írán, tlak na Venezuelu, ostentativní podpora Saúdům a Izraeli, tvrdý postoj proti Rusku, obchodní válka s Čínou, pokusy vynutit si platbu za ochranu ze základen NATO. 

2.5.2019 – zemřel dvouletý Alfie Evans, 30.dubna. Protože tak rozhodl soudce Hyden. Stalo se v Anglii. U Alfieho  po prodělaném očkování, které se zřejmě moc nepovedlo, nastaly komplikace, které vedly k jeho umístění do špitálu. Nekomunikoval a nereagoval, doktoři neznali příčinu a neuměli léčit.  Alfie byl napojen na přístroje, které ho udržovaly v chodu. Podle doktorů měl ze 70% odumřelý mozek, ale nevěděli to přesně.

Včera byla diskuse zcela ve znamení rozhodnutí ústavního soudu vě věci ostravského hotelu, který odmítl ubytovat ruské hosty, pokud souhlasili s anexí Krymu. Stalo se to už docela dávno, v roce 2014 a šlo o relativně krátkou epizodu v době, kdy byl Krym na obrazovkáchz dnes a denně. 

Pravidelní čtenáři vědí, že kromě jiných zálib jsem i sběratelem a stavitelem lega. Mám rád modelařinu, ale nejsem dostatečně zručný, abych si postavil skutečný pěkný model čehokoliv a tak to stavím z lega. Snažím se k tomu ale přistupovat stejně svědomitě jako kterýkoliv jiný modelář.

V současné době jsem propadl parním lokomotivám. Mám je rád. Parní lokomotiva je jeden z nejúžasnějších strojů. Všechny ty mechnické vychytávky jsou přímo vidět. Není to někde nějaká schovaná chytrá krabička, ale všechno jsou táhla, ojnice, kliky, čepy, písty a všechno vidíte na první pohled. 

Prakticky neustále jsme bombardováni zaručenými zprávami, jak dobře, ba blahobytně si žili naši předkové v období tzv. první republiky. Navíc jsme zásobováni žebříčky a grafy, které mají vysvětlovat tu jedině správnou pravdu starým, hloupým a škaredým pomatencům, pamatujícím si zkazky svých prarodičů o těžkém životě mezi světovými válkami. Kde je tedy pravda?

Vážným zájemcům o tuto tématiku mohu doporučit ke studiu mimo mnohé jiné i publikaci :

PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992