V poslední době zaznívá z řad veřejnosti, politiků (především SPD Tomia Okamury a Miloše Zemana) i novinářů značně ostrá kritika vysílání České televize a Českého rozhlasu. Především kvůli spojení skupiny redaktorů a TOP 09, kdy propagace Miroslava Kalouska zdaleka neodpovídala jeho významu nebo oblibě v ČR. Vše trochu zkorigovaly výsledky voleb, ale faktem je, že vysílání České televize je silně tendenční a s nezávislou novinařinou už nemá nic společného. Redaktoři ze všeho nejvíce připomínají spolek agilních svazáků z 50. let 20.

V minulém článku jsem nakousl důležité, ale prozatím nerozebrané téma a tím je voda v krajině. Napsal jsem, a za tím si stojím, že tři čtvrtiny úspěchu zemědělce vždycky závisejí na tom, jestli naprší. Pokud nenaprší, nezachrání to žádné hnojivo. Voda je ten nejdůležitější prvek celého zemědělství a až v posledních letech si teprve společensky začínáme uvědomovat, jak moc jsme na ní závislí. 

Přišel mi dnes mail od Myškina: 

Ahoj Vidláku

co si myslis o tychto clankoch ?

je to zamerane na tzv permakulturu ale pocul som uz aj kritiku tohto sposobu hospodarenia

kedze sme sa o tom bavili a dokonca si aj napisal nejake clanky radsej sa ta spytam ze ako to vidis ...

Myškin

http://www.chovatelahospodar.sk/clanok/pestovanie-bez-orania-258

S včerejším Čmoudovým textem v mnohém souhlasím. Rozumím té motivaci, v mnoha případech bych argumentoval stejně a proto jsem ho bez problémů pustil na sklo. Měl jsem ho doma týden a musím říci, že jsem o něm týden přemýšlel. Především tedy o tom, co je už v názvu. My a oni. Čmoud říká, že neuznává žádné MY, kteří jsme kolonizovali Afriku, nechali hladovět černochy a podobně. To dělal někdo jiný, my tím nejsme vinni.

Často slýcháme a čteme v novinách "My jsme udělali..."

To udělali je nejčastěji něco špatného, za co máme vinu. "My" jsme vydrancovali kolonie, "my" jsme zničili indiánské kultury, "my" jsme bombradovali Srbsko, Irák, Lybii, "my" nemáme dost dětí, "My" jsme dováželi černochy do Ameriky, "My" máme vládu jakou si zasloužíme, "My" neplatíme výhodnou cenu výrobcům kakaa či čaje, "My" spotřebováváme moc všeho od jídla po pampersky a už jsem slyšel, i že "My" jsme dost nebojovali proti Hitlerovi a tak vlastně můžeme za holokaust.

Občas mám nutkavou touhu číst. Zpravidla to na mě přijde někdy v prosinci po poslední zabijačce. Dvůr je uklizený, chlívek prázdný, všechna udělátka umyta a uložena na své místo, už zbývá jen udírna a gastronomické zážitky. Do jara není co dělat. A tak sedávám u internetu a čtu si. Dnes jsem dostal chuť na stránky našich prezidentských kandidátů. Prostě tak nějak si počíst to, co o sobě sami napíšou. Jako z Cimrmana:

"A v čem vyniká ten Cimrman?". 

"Prej ve všem."

"A kdo to  něm říká?"

"On."

Gerd v předchozím článku vznesl dotaz, co nejlépe chovat jako záhumenkář. Myslím, že to stojí za obšírnější odpověd: 

Tož se nám to blíží. Prezidentská volba je na spadnutí. Kandidáti jsou jasní, nejvyšší správní soud zřejmě žádné překvapení nespustí, tož tedy máme uzavřenou devítku kandidátů. Bezděky mě napadá replika z Pána prstenů - devět prstenů mužům, každý je k smrti odsouzen... Zkrátka a dobře o většině kandidátů jsme to věděli dlouho dopředu a jediným překvapením je náš chlap z gulama - Mirek Topolánek, jehož největší přednost si jistě všichni pamatujeme z fotek v Berlusconiho vile. 

Znám lidi, kteří stav společnosti kritizují už dlouho. Například můj tatínek. Když se zamyslím, minimálně od půlky devadesátých let jsem tu a tam od svého otce zaslechl nějakou sžíravou poznámku. Tak pěkně po česku pořádně skeptickou. Postupně jeho krititka zesílila, obzvlášť když pak došlo na zásah NATO proti Srbsku a od přelomu tisíciletí už nebylo nutné se nijak omezovat, bylo co kritizovat na všech frontách: