Je roztomilé, když se to povede a když se ředitel botanické zahrady jmenoval Větvička a sexuolog Šuk. Leč přiznejme si, že to je spíše výjimečné a dílem náhody. Jméno nám do života obvykle někdo přidělí, aniž bychom to mohli ovlivnit. Dílem formou dědictví, dílem třeba pod vlivem nějakého jurodivého nápadu (mám jednu známou Něhoslavu, letos jí bude osmdesát, ta musela mít rodiče úplné magory, zdá se mi).

Dnešní téma jsem nevymyslel já, ale upozornil na něj už před měsícem můj oblíbený bloger Petr Kubáč. Dnes totiž začíná projednávání žaloby na Českou republiku od Evropské komise ohledně neplnění uprchlických kvót. Petr Kubáč se ve svém příspěvku dohadoval, kolikpak nám o tom naši novináři, kteří jsou vzorem ctnosti a boje za pravdu, asi řeknou. 

Troufám si tvrdit, že Česká televize bude mít výpadek. Jak na sviňu budou všichni novináři zaměstnáni na kauzách jinde - například u Okamury či Velkého Andyho, kde jim neunikne ani slovíčko, ani gesto, ani poškrábání v nose. 

V posledních dnech začíná přihořívat v tradičně horké oblasti - v Perském zálivu. A my, co čteme fake news, Parlamentní listy, FTV Prima, Kosu i Sputnik... a al Jazeeru, tak si začínáme pomaloučku říkat, zda se nám nerozjíždí další velmi vážný válečný průser. 

Skoro se chce říci, že je to již pravidlem, že Nobelova cena míru se dostává tak často k osobám kontroverzním. Obdržel ji v 1994 Jásir Arafat bez ohledu na spolupráci organizace pro osvobození Palestiny s teroristy. Henry Kissinger obdržel cenu v 1973, i přes jeho podíl na válce ve Vietnamu. Vrcholem ale bylo, když v roce 2009 obdržel cenu americký prezident Barack Hussein Obama, a to doslova za nic. Čistě jen za to, že nastoupil do funkce amerického prezidenta. Další jeho činnost ukázala, že  nadějím do něj vkládaným Obama nedostál.

Nechci mluvit za situaci se suchem v celé republice, protože ji neznám. Ale pokud bych měl shrnout  poslední rok diskuse o suchu, řekl bych, že sucho loni dorazilo i do Prahy a okolí a tak si toho všimli i ti, kteří donedávna měli vody dost a díky tomu to vypadá, jako by sucho přišlo až teď, nikdy předtím žádné nebylo a všichni jsme žili ve vodním dostatku. To až teď -  to globální oteplování, emise CO2 a Greta... 

Dneska mám takovou odpočinkovou ptákovinku. Master si dal práci, pročetl si statistiku a vytáhl nejvěrší perly googlovaných frází, které návštěvníky přivedly na Kydy.  

Zde je: 

Ve středu probleskla mezi zprávami o oslavách konce Druhé světové války jedna krátká noticka, která by podle mě neměla zapadnout. Pákistánská křesťanka Asia Bibiová, která byla odsouzena k smrti za rouhání a posléze osvobozená a i přes osvobozující rozsudek stále zadržovaná a ukrývaná, odjela z Pákistánu. 

Nejspíš odjela do Kanady, která ji nabídla azyl. A mimochodem - Británie jí třeba azyl nenabídla, protože to považovala za příliš rizikové. 

Asi každý už v poslední době jinde na internetu či i zde na Kydech narazil na skandální letošní nález Ústavního soudu ohledně (ne?)diskriminačního jednání jistého ostravského hoteliéra, podmiňujícího ubytování ruských hostů podpisem prohlášení, že nesouhlasí s anexí Krymu.

Dnes slavíme konec druhé světové války. Konfliktu, který zatím neměl obdoby. Světové války. Války, jejíž dozvuky zažíváme dodnes. Dokonce je zažíváme s novou intenzitou. Například ve Vidlákově se nová garnitura rozhodla už nezvat hosty z Ruska. Sice jsme morava a osovobodila nás Rudá armáda, ale dneska se to moc nezdůrazňuje. Němci byli vlastně oběti, Rusové byli okupanti a Hitler to s námi myslel skoro dobře. Sudetští Němci zažívali nepřijatelnou kolektivní vinu a my češi jsme přece byli pořád v závětří. A samozřejmě, abych nezapomněl, Anglie a Francie to vždycky s námi myslely dobře.