Stále mi nedá spát ten veletoč Donalda Trumpa a předsedy sněmovny reprezentantů Mika Johnsona, kteří po návštěvě CIA v Langley najednou souhlasili s vojenským balíčkem pro Ukrajinu a zapomněli na migrační vlnu z Mexika. Přitom, celý balíček Ukrajině se řeší už několik měsíců. Ukrajina mezitím přišla o Adějevku, ruská vojska buší na brány Časiv Jaru a na ukrajinské pozice dopadá stále víc klouzavých bomb, kterých má Rusko takřka nekonečné zásoby.

Přátelé, ústředí CIA v Langley je v poslední době docela exponované místo. Kromě našich čučkařů a našeho ukrajinského premiéra tam nedávno byl i Trump, i republikánský předseda sněmovny reperezentantů a zdá se, že všichni, co projdou tamním brífingem, následně vypadají, jako by je vyklopili z rakve.

Moji dlouhodobí čtenáři vědí, že pokud mě navštíví nějaký politik, dostane ode mě hezký článek ve kterém se snažím vyzdvihnout jeho pozitivní stránky, ukázat to, co je na něm zajímavé a proč stojí za to, ho sledovat. Udělal bych to i pro Fialu nebo Rakušana, kdyby za mnou přijeli, i když uznávám, že by se mi na nich velmi těžko něco pozitivního hledalo.

O uplynulém víkendu jsem měl doma předsedu České strany národně sociální, Michala Klusáčka. ČSNS se stala součástí koalice STAČILO! a sám Michal Klusáček je napsaný (myslím) na desátém místě kandidátky.

Dnes vám povím jeden starý příběh, který jsem si vlastně ani nechtěl vyslechnout. I když se mi díky němu dost věcí ujasnilo, zkazilo mi to pěkně den. A tak si říkám, že vám ho zkazím také. Proč mám být v deprézi jen já.

To bylo tak:

Když jsem včera psal článek o řediteli Vojenského zpravodajství, Berounovi, který byl odvolán půl roku před vypršením funkčního období, nevěděl jsem ještě o schválení amerického balíčku pomoci pro Ukrajinu. Nakonec, těsně před vydáním, jsem to jen zmínil v posledním odstavci. Podle mě se to celé dost vyjasnilo. Kongres prostě kolektivnímu Bidenovi schválil ještě jeden pokus ke zvrácení situace na východní frontě. Rus totiž postupuje, víme?

Tak jsme se dozvěděli, že pouhých několik dní po návštěvě sídla CIA v Langley končí v čele Vojenského zpravodajství jeho šéf, Jan Beroun. Sociální sítě už žijí spekulacemi, proč tomu tak je. Skutečně není úplně běžné, že jeden týden jedete jednat s americkými kolegy (a loutkovodiči) a druhý týden skončíte.

Já spekulace trochu přiživím, ale nejprve si o Janu Berounovi něco povíme…

Ve Starém zákoně je jeden moc hezký příběh. Moábský král zjistil, že v nebezpečné blízkosti jeho hranic táboří národ, který odešel z egyptského zajetí a začal mít obavy. Ona ta masová migrace nebyla žádná sranda ani ve starověku. Většinou to znamenalo potoky krve a rozumný vládce se snažil takové migraci zabránit, jak jen to šlo. Nikdo si nedělal iluze o kulturním obohacení. Jak se někde objevilo hodně mladých mužů pohromadě, bylo zaděláno na malér.

Přátelé, od posledních voleb jsem skoro zdesetinásobil svou čtenářskou základnu. Moji dlouhodobí čtenáři mě znají, zažili se mnou několikery volby i jiné zápasy. Včerejší článek a diskuse pod ním mě ale utvrdily v tom, že je zapotřebí si zase jednou trochu probrat, o co mi vlastně jde a proč dělám, co dělám. Zase mám pocit intenzívního deja vu, že znovu děláme stejné věci a očekáváme jiné výsledky, což je definice šílenství. Bude tedy dobré, abychom si to trochu ujasnili.

Takže:

Trochu stranou mého zájmu proběhl v uplynulém týdnu kongres ODS, kde si straničtí hoši opět zvolili profesora Petra Fialu za předsedu. Neměl protikandidáta. Stejně tak neměli protikandidáta místopředsedové. Proměna ODS z konzervativní pravicové strany v progresivisticky levicovou byla dotvořena zvolením Evy Decroix za místopředsedkyni. Mezi ODS a Piráty už není žádný viditelný rozdíl, protože poslední mohykán, Jan Zahradil, odchází dle vlastních slov na střídačku… asi by měl dobrý výhled na to, jak se ODS potopí ke dnu.