Na středu ohlásili Poláci dosud největší zemědělský protest. Kromě hraničních přechodů budou blokovat i dálnice do Německa a samozřejmě hodlají přijet Tuskovi pod okna, aby zřetelně ucítil, jakou podporu mezi zemědělci má. Agrární komora na stejný den vyhlásila český protest na jejich podporu.

Přátelé, dnes mám čtyřicáté třetí narozeniny. Žádné kulaté číslo, prostě jsem zase o rok starší. Navíc, pokud vím, sedmnáctý březen není nijak zajímavé datum. Roku 461 v tento den zemřel Svatý Patrik. Ale jinak žádná významná bitva, žádné dějinné zvraty, žádné otevírání významných staveb nebo narození nějakého významného státníka. Nic důležitého. Kromě toho Svatého Patrika jsem si jediný milník pro tento den zařídil sám. Před rokem jsem dostal registraci na Institut českého venkova a i když jsem své zaměstnání opouštěl pozvolna, od tohoto dne jsem henten bloger na volné noze.

Příští týden ve čtvrtek pojede Fiala na jednání Evropské rady. Budou se tam radit, co dál dělat s rebelujícími zemědělci, kterým na jedné straně pouštějí drobečky jako držhubné a na straně druhé schvalují zvěrstva, která mají zemědělce přivést do likvidace. Jako třeba poslední hlasování Evropského parlamentu, kde si vymysleli, že živočišné chovy jsou z hlediska emisí totéž co průmysl, takže pro ně začnou platit stejná pravidla ohledně emisí, jako pro továrny.

Byly toho plné noviny. Zemědělci dosáhli dílčího úspěchu. Vláda jejich nátlaku ustoupila, dovolí jim neprodukční plochy osít jetelem či vojtěškou, které mohou zaorat na zelené hnojení nebo krmit dobytku. Nereprodukční plochy se sníží z osmi procent na pět procent. Dále pak vláda upravila podmínky pro přímé platby.

Tak jsem se včera dozvěděl, že se Vidlák dostal na jednání zastupitelstva Českého Krumlova. Zastupitel Josef Hermann tam děkoval městkým orgánům, že zakázaly v městský prostorech konání besedy s občany, protože samozřejmě „nic nemá proti eurposlankyni Konečné, ale nechápe, jak se mohla spojit s někým takovým, jako je vrchní dezinformátor Vidlák.“ A tak bylo v zájmu veřejnosti, aby dostala cenzurované informace… respektive, aby nedostala žádné, protože, kdo jednou Vidláka slyší, ten okamžitě podlehne jeho kouzlu a přejde na temnou stranu síly.

Srdečně jsem se zasmál nad článkem Seznam zpráv, kde rozebírali, kdo vlastně řídí iniciativu My zemědělci. Oni ti šmejdi udělali zemědělskou demonstraci s osmi sty traktory, vysypali před Strakovku fůru hnoje, mají webové stránky, docela sledovaný fejsbůk, teď vypustili virální video o tom, za co bojují a proč bojují. Opatřili ho anglickými i polskými titulky, takže se teď šíří dokonce i za hranicemi… a považte, intervjuci se sice snažili, jak jen to šlo, ale nenašli nikoho, kdo by tomu velel.

A tak si alespoň vzpomněli na Jandejska a na mě. Milá mééédia, děkujeme za reklamu.

Tak nám začaly jarní zemědělské práce. Tady na teplé jižní Moravě traktory jezdily po poli už minulý týden. Ozimy to letos měly snadné, stačilo přežít jeden mrazivý týden. Pod mínus deset stupňů klesla teplota snad jen po dvě noci. Nebyly žádné prudké výkyvy, kdy by jeden den bylo deset nad nulou a druhý deset pod nulou. Sněhu bylo málo, ale vydatně pršelo. Letošní zima byla na srážky nejbohatší za dlouhé roky. Já například stále ještě nemám usmykováno. Můj pozemek je na severním svahu a od začátku roku ani na chvíli neoschly hroudy.

Přátelé, dnes budu klasický bloger Vidlák. Popřu svůj včerejší text a přijdu s opačnou tezí. Ne snad, že bych si začal myslet něco jiného, ale náš svět není jednotrendový. Není tu jedna jediná vůle a není tu jedna jediná moc. Jestliže jsem včera popisoval trend evropských jestřábů, ke kterým se přidal i náš Petr Pavel a Blyštivý Péťa, dnes budu popisovat trend evropských umírněných.

Přátelé, říkám to nerad, ale tento týden jsem se dopracoval k naprosto stejnému pocitu jako na podzim 2021, kdy jsem začal psát o tom, že na Ukrajině jsou splněny všechny podmínky pro válku. Navzdory tehdejším odborníkům, kteří tvrdili, že se to nestane. Můj pocit tehdy pramenil z toho, jak se na Ukrajině takřka ze dne na den změnily mediální narativy a zakrátko jsem je slyšel z úst mých příbuzných, kteří tamní televizní kanály konzumovali.

Víte, co byl pro mě nejsilnější moment čtvrtečního zemědělského protestu?

Ne, to nebyl ten vysypaný hnůj, i když jsem rád, že muži u nás ještě nevymřeli a jsem připraven se postavit vedle toho frajera a jít s ním dělat i to, co je zakázané. Je nám třeba odvahy a je nám třeba odvážných.

Ne, to nebyla atmosféra všeobecného smíření, kde se vedle Doležala a Pýchy postavil pan Lád z Ostaše a další představitelé těch původně „zlých“ zemědělců.