Začnu jednou včerejší událostí, kterou bych jinak nebral v potaz...  Včera bylo hrozné dusno. Naprosto příšerné. Teploty přes třicet stupňů, ani lísteček se nepohnul a my vyskladňovali na sile jednu z posledních komor loňského obilí. Obilí v komoře se v zimě chladí a protože má obilí docela slušné izolační schopnosti, mají zrníčka ještě dneska tak 15°C.  Spustili jsme dopravníky a po deseti minutách z nich začala dole crčet voda. Obilí bylo dost studené, aby o pár stupňů ochladilo plechy elevátorů a na nich se začala srážet voda. 

Na dnešní článek mě navedl náš čtenář Margon, který mi po dobrém vyčetl, že jsem na 22.6. dal článek o popravě českých pánů a nikoliv tu novodobější vichřici, která do značné míry určuje i dnešní dějiny - německé přepadení Sovětského svazu. 

Odpověděl jsem mu krátkou glosou, že toto přepadení je z mého pohledu nudná a stále se opakujíc část evropských dějin, která tu za posledních tisíc let proběhla už tolikrát, že mi vlastně nestojí o tom psát. Ale červíček zahlodal, i řekl jsem, že si plán Barbarossa trochu porovnáme s těmi předchozími podobnými plány. 

Málokdy přetiskuji na Kydech články vyšlé někde jinde, ale dnes udělám výjimku.  Na Nové republice vyšel podle mě vynikající text Petra Hampla, který za sebe podepisuji od prvního do posledního písmenka a říkám že jsem s Hamplem na stejné vlně. 

A nyní Petr Hampl osobně: 

V Prolomení hradeb přirovnávám novou aristokracii k vrcholovým fotbalistům. Je to jenom přirovnání. A jako každé přirovnání, ukazuje, že obě ty společenské vrstvy mají něco společného. Ale jenom něco, v řadě jiných ohledů se naopak liší.

...aneb  variace na nikoli renesanční téma…

Už jste někdy zastřelili koně?

Já nechtěl, bránil se, … ale musel.

Nebyli to koníci z masa, kostí, šlach a krve, zabalení v chlupaté kůži. 

Byli železní, schováni pod zářivě bílou směsicí železa a plastu jménem Akrylonitrilbutadienstyrén, zkráceně ABS, ze kterého se dnes většinově lisují karosářské díly aut.

V pondělí nám uplynulo kulatých 400 let od popravy sedmadvaceti českých pánů na Staroměstkém náměstí. Byla to taková tečka za českým stavovským povstáním a také taková tečka nad českou státností o které se pak 300 let nedalo moc mluvit. Původně jsem o této tragédii vůbec psát nechtěl, protože zrovna v tomto případě zastávám poněkud nevhodné postoje, ale když jsem si přečetl všechny ty články a komentáře na českém internetu, tož přidám svůj postoj k prokydání. 

Dnes budu pokračovat ve svém leitmotivu posledních týdnů a tím je Babišova sázka na očkování, které se vlastně stane/stalo i předvolební kampaní a jeho finále bude vypočítáno přesně na co největší efekt před volbami. Z mnoha náznaků, které se u mě sbíhají, si totiž myslím, že Babišovy kroky nesměřují ke koronaviru jako k trvalému stavu, ale naopak k velkému předvolebnímu vydechnutí celého národa, přičemž vrcholem celé kampaně pak bude "sejmutí okovů" národa a představení národního osvoboditele.  Jen se to nesmí uspěchat... 

Před několika dny došlo v mém životě k důležité životní události, která už delší dobu visela ve vzduchu. Asi k tomu stejně dříve nebo později muselo dojít. Měl jsem k tomu už delší čas nakročeno, ale teď k tomu opravdu došlo. Absolvoval jsem zkoušku dospělosti. Maturitu. V úterý 16. června jsem hezky ráno v 7:30 vyrazil do školy, kde se maturita měla odehrávat. Samotná zkouška samozřejmě začínala až od osmi hodin, ale přeci jenom, v době globální pandemie si všichni hezky musí projít testem na covid, kvůli kterému měli všichni přijít do školy už o půlhodinu dříve.

Ve dnech 11. až 13. června 2021 se konalo 47. setkání prý sedmi nejbohatších zemí světa v britském Cornwallu. K těm nejrozvinutějším zemím patří v abecedním pořadí Británie, Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo a USA. 

Proč jsem zvolil nadpis článku s tak tvrdým hodnocením členů tohoto spolku? Podívejme se na základní ekonomická čísla ke konci roku 2020 v miliardách USD a očekávání pro rok 2021:

Tak nám ve Švýcarsku proběhl krátký summit Putin - Biden. Původně jsem o něm chtěl něco napsat už včera... ale nakonec jsem se v podstatě musel vrátit k Walteru Kraftovi. Jednoduše proto, že nebylo o čem psát. 

Než se nám oba kluci z nejvyšší společnosti sešli, byla média plná informací pro přípravách, jak to tam hlídají vojáci, policajti, jak Rusové i Amíci poslali svoje bezpečnostní delegace, jak byl omezen pohyb ve vzdušném prostoru, pomalu nám nezapomněli sdělit, jaké kytičky budou na stole. 

Víte co se stalo po upálení Mistra Jana Husa? Nic! Neproběhl žádný pogrom na katolické kněžstvo. Nikdo nepozabíjel v Kutné Hoře tisíc Němců. Nepadla vláda, žádní úředníci nebyli propuštěni. Nikdo nemobilizoval, nesvolával zemskou hotovost. Jen česká šlechta poslala celkem kultivovaný dopis a radikálové na Karlově univerzitě se také ozvali. Ale jinak nic. Normální země, na středověk normální stav.