K prezidentské volbě jsem se nevyjadřoval. Záměrně. Také mě minulo mediální šílenství mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby. Přesto nelze nevnímat, kde tzv. pražská kavárna udělala chybu ve výběru kandidátů. Tak fatální, že je s podivem, jak si jí ta údajně vzdělanější a ušlechtilejší, mladší a bohatší polovina národa mohla nevšimnout.

Protože základní otázkou je, co mají společného Karel Schwarzenberg a Jiří Drahoš?

Věta z nadpisu padla v jedné naší diskusi, kde se řešila role Vladimíra Špidly  a jeho eurohujerství. K tomu Čmoud odpovídá: 

omu se nedá věřit. Představa, že Thereza Mayová naposledy odchází z budovy Berlaymontu a Špidla se jí vrhá pod nohy, objímá jí je a volá "Británie neodcházej z EU" nebo se jí dokonce postaví do dveří s mužným "Británie, já tě z EU nepustím" to je nesmysl.

Asi se tu všichni shodneme na tom, že svět je čím dál složitější a to prakticky ve všech ohledech. I když dějiny nejdou úplně přímočaře, přesto nejde přehlédnout, že dneska jsme poněkud dále než kdysi. 

Napsal uživatel Alex (neověřeno) dne Ne, 28. 01. 2018, 15:32

Alexi - s pražskou kavárnou je ta potíž, že ona vlastně ani neexistuje, ono to je něco jako podobenství, nevstupuje se tam po nějaké přijímací proceduře a tak si to každej řadí tak nějak od oka, takže on tam ve skutečnosti nepatří nikdo, kdo to sám netvrdí, ale spousta lidí by tam zapadla jak poslední puzzle do prázdného místa.

Miloš Zeman zvítězil. Za sto let už bude v učebnicích dějepisu jen toto. Nikdo už si nebude pamatovat, jak vypadala kampaň, nějaký renomovaný historik možná bude vědět, že zvítězil navzdory velkému odporu, ale to bude tak všechno. Někde na Karlově univerzitě budou ležet disertační práce na téma Zemanovy éry v kontextu doby či českých a evropských trendů politiky, tu a tam si někdo projde digitalizované výstřižky z novin, ale stejně už to pro něj bude takové, jako když my čteme o První světové válce. Mimochodem, pusťe si video z volby Václava Klause prezidentem.

Či jak se ta vaše sociální skupina napříč republikou vlastně nazývá. Nechci o vás dnes mluvit pejorativně, nechci vám dávat žádné nálepky, nechci vám škodit. Nechci se vám posmívat, že váš kandidát na prezidenta neuspěl, nechci vám podsouvat žádné zlé úmysly, chci k vám dnes promluvit jako k lidem jiného názoru, ale pořád ke svým sousedům a přátelům. 

Jistě si sami děláte analýzy, proč váš kandidát neuspěl a jistě si k nějakému výsledku i sami dojdete, ale trochu doufám, že vezmete do úvahy názor jednoho Vidláka. 

Máme to za sebou. Navzdory majitelům pravdy, navzdory Evropským hodnotám, navzdory Kolářovi, Bakalovi, navzdory tělesným neduhům, navzdory chybám, které udělal, Miloš Zeman zůstává na Hradě. Přidám včerejší komentář Asfaltového holuba, který uplynulé týdny hodnotí takto: Mezi lidmi, kteří volili Jiřího Drahoše bylo hodně voličů, kteří především volili Antizemana. A když se ukázalo, kdo je Jiří Drahoš, tak se mezi voliči Zemana objevilo hodně voličů, kteří volili Antidrahoše. Holube, děkuji za krásné hodnocení, zvu vás na zabijačku.

Začnu vyzdvihnutím Čmoudova komentáře ze včerejška. Prezidentská volba je jen a jen o Zemanovi. Buď pro Zemana a nebo proti Zemanovi. Drahoš v tom hraje pramalou roli. Jedinou osobností je Zeman a nikdo jiný. Čmoude děkuji, prakticky s Vámi pevně počítám na zabijačce. Ale pokud se řekne A, musí se říci i B. 

Zkuste si představit vašeho kandidáta, že včera večer v debatě, ve chvíli kdy dostal prostor pro poslední vzkaz voličům, vystoupil tento do plného záběru kamer a řekl něco v tomto smyslu: 

"Vážení občané, situace je opravdu vážná, můj protikandidát nehodlá v tomto státě nechat kámen na kameni, chystá se barevná revoluce, případně zelení krymští mužíčci, ukažte, že mě podporujete, vyjděte do ulic a zítra v práci zahajte generální stávku". 

A podle výsledku by se snadno poznalo, zda jde o život a nebo o hovno. 

Nejsem žádný velký sportovní fanda, ale rád se dívám na vrcholná utkání. Mistrovství světa ve fotbale, olympiáda v hokeji, zkrátka zápasy, kde jde o hodně. Zpravidla tedy o miliony peněz, nějakou tu pomíjivou slávu a snad ještě i o ten věnec olivových ratolestí, bo vojevůdcem či básníkem se člověk stal jen pro svoje fandy, ale titul olympionika měl všeřeckou platnost.