Dneska se vrátíme ke Šlachtovi a jeho Přísaze. Pokud vím, zatím jsem mu věnoval jen jeden článek ve kterém jsem řekl, že si nemyslím, že bychom potřebovali stopadesátéšesté hnutí proti korupci, protože i kdyby nakrásně uspělo, ve výsledku to bude znamenat zase složitější byrokratické procedury při stavbě čehokoliv a všechny ty stavební mafie hochů co spolu mluvěj budou v klidu, protože na vyloupení Velké pyramidy byl zapotřebí pouze čas. 

Před několika dny dával Admirál v diskusi odkaz na evropská čísla nadúmrtnosti na koronavirus. Článek je stále k nalezení na Parlamentních listech a leckdo si ho určitě přečetl. Jen krátce shrnu, že pokud porovnáváme procenta úmrtnosti oproti desetiletému průměru, dostaneme náhle o koronavirové epidemii poněkud jiný obrázek. Náhle nejsme premianti v nezvládnuté epidemii, naopak se řadíme do naprostého ubohého průměru. Jsme premianti v metodice. Zatímco jiné státy své mrtvé na covid počítaly poměrně vágně a nebo si je přiohýbaly, u nás byla metodika velmi přísná. 

V uplynulých dnech jsem diskutoval s několika čtenáři o tom, jak vlastně vypadá naše budoucnost. Lehce jsme nakousli, jakým způsobem jsme ovládáni a dostali se ke Kalerghiho plánům, ke Gatesovi ke Klausi Schwabovi. S diskutéry jsem v těchto ohledech příliš nesouzněl a tak jsem si řekl, že bychom této záležitosti měli věnovat celý článek. Tímto tak činím. Popíšu vám, jak to mám se všemi těmi ilumináty  a globálními elitami já. Nikomu to nevnucuju. Takže: 

Tak už to nešlo déle tutlat a poté, co si o tom cvrlikali i vrabci na střeše, naše vždy pravdomluvná média musela pustit informaci o tom, že zadržený Beloruský revolucionář Raman Pratasevič měl v televizi pěkný dlouhý rozhovor na téma odboje proti Lukašenkovi, vměšování cizích států do běloruských věcí a podobně.  

Včera jsem doma chystal zateplení nového vikýře na střeše a jedním uchem jsem poslouchal rozpravu poslanců k navrženému vyslovení nedůvěry vládě.  Pokud jste to ještě neviděli, nechte to plavat. Ztráta času. Desetkrát omleté kecy pořád dokolečka. K tomu komunistické tanečky, které Vojtovi Filipovi zařídí, aby od Andreje něco ukáplo a zcela zbytečná snaha ČSSD zachránit pozice. 

Přátelé... Začal nám červen a počasí alespoň trochu začalo připomínat konec jara a začátek léta. Už dlouho jsme neměli tak studený máj... který ale naznačuje, že v stodole bude ráj. Něco na tom bude, protože jsem včera koukal na traktor, co se pokoušel v pšeničném poli o jakýsi postřik. Od kol mu létalo bláto. Porosty jsou husté, vítr byl relativně mírný, slunce slabé... Ta jedlá tráva vzniklá z jednozrnky a dvouzrnky má letos založeno na rekord rekordů. 

Včerejší text pana Kapounka byl k uzoufání dlouhý. Ale pustil jsem ho, protože jsem tím chtěl poukázat na pár věcí, které nejsou vlastní jen našemu progresívnímu pirátstvu, ale máme je mezi sebou tak nějak celospolečensky. A spolu s Karlem Havlíčkem Borovským se domnívám, že jsou to právě ty to společenské projevy, které nám brání být něčím jiným než jsme. Začnu několika vzpomínkami, které jsem tu už ventiloval: 

Málokdy zde na Kydech něco přetiskuji. Dnešek ovšem bude tou výjimkou potvrzující pravidlo. 

V poslední době jsme se zaměřili na pravděpodobného budoucího vítěze voleb - Pirátskou stranu. Rozebrali jsme si některé jejich aspekty, podívali se na zoubek jejich šéfovi, řekli si něco o jejich bruselském udavačství, vyhrabali jsme jejich minulost plnou přijímání migrantů a Kydy jako jedny z prvních poinformovaly o pirátské představě vysokých majetkových daní.  

V pátečním článek pana Vidláka vyvstal závěr, nebo snad přání nad zrozením někoho, kdo ochrání a vyvede zem českou z marasmu – takového českého Orbána.

Dnes se ještě jednou vrátíme k Ferimu a k jeho výbušnému konci kariéry, který zřejmě bude mít ještě dlouhou a ošklivou dohru a to i za předpokladu, že nakonec skončí osvobozen. Nechci se dneska zamýšlet nad tím, co doopravdy spáchal, nebo pátrat v jeho duši, zda je zvrhlík, nebo dotěra. Nehodlám řešit jeho etiopské kořeny a pouštět se do spekulací o genetických předpokladech pro znásilňování. Nebudu se ptát, zda vůbec znal svého otce, jestli náhodou nebyl jen produktem mladické chyby své matky, nebudu řešit, zda jeho dnešní chování náhodou nemá svůj prapůvod v jeho dětství.