Dnes začnu příznačnou situací... přijdu si takhle k počítači, pustím si Seznam a na první místě mě uhodí očí titulek, že Pekarová Adamová by část migrantů přijala. Rozhovor jsem si přečetl...  paní Adamová má ambice býti ministryní sociálních věcí, mluvila tam o důchodech a Babišovi, jak je to špatný člověk  který nás vede do katastrofy... a také se netajila tím, že by přijala nějaké ty migranty z "nárazníkových zón". 

Tento článek jsem chystal až někdy napozději, ale ve včerejší diskusi se téma docela rozjelo a tak jsem to urychleně dopsal. Dneska si prokydáme iniciativu Olgy Richterové pod kterou se hrdě a s chutí podepsala a tou je schválený zákaz umísťování dětí do kojeneckých ústavů a dětských domovů  s tím, že všechny děti u nás budou umístěny do pěstounské péče. Výjimky jsou nečetné. 

Včera jsem začal popisovat volební kampaň z hlediska Babiše a jeho týmu. Upozornil jsem na to, že jeho lidi pracují promyšleně a profesionálně. Že mají celkem jasnou vizi, čeho chtějí dosáhnout a jdou si za tím. V diskusi včera zazněla i myšlenka, že celá ta vajíčkiáda v Průhonicích byla zvládnuta tak promtně a dobře, že to až zavání připraveným scénářem. Musím říci, že si to vlastně i dovedu představit. Koneckonců diskreditace je také součastí marketingu a funguje někdy líp než pozitivní sebeprezentace. 

Než se pustím do dnešního tématu, chtěl bych otestovat sílu Kydů... Stala se mi totiž taková věc. Loni jsem po našem tradičním rodinném táboře věnoval synovci svůj tábornický nůž, protože mi úplně neseděl. Jak stále více a více řezničím, potřebuju nůž řeznického profilu. Se středošpičatým nožem už si nerozumím.  Svůj starý nůž jsem dal tábornickému následníkovi se spoustou dobrých rad  s tím, že si během roku koupím nový. 

Specialitky na závěr I. 

Už jsme si řekli jak se vařilo dávno i nedávno, co se vařilo, jak se to konzumovalo, v čem a jak se to podávalo.

Na úplný závěr se podívejme pod pokličky na konkrétní pokrmy trochu blíže. A také na příležitosti, při nichž byly podávány.

Ve včerejší diskusi se několikrát objevil odkaz na Petra Hampla, který velice trefně glosoval současné tanečky kolem ředitele BIS Michala Koudelky, který se opět nestal generálem a teď mu navíc končí i mandát ředitele. V posledních dnech je kolem toho docela haló. Vyjadřují se k tomu vlastně úplně všichni... dokonce i spisovatel Pavel Kosatík začal po Řeporyjcovi chválit i právě Koudelku, čímž u mě klesl na to nejúplnější dno. Ale každý svého štěstí strůjcem....

Dneska si Koudelku prokydáme trochu víc. Ale než tak učiníme, zde je přímo Hamplův koudelkovatý text: 

Dnes se opět na chvíli dotkneme covidového tématu. Nastolil ho u nás Občan, který právě na dnešní záležitost vícekrát upozornil v diskusi. Zatím jsme tuto otázku nikterak neprobírali, ale je poměrně významná, takže jí věnujeme dnešní článek. Ale ještě než s tím začnu, řekneme si, jak Babiš pokročil se svým záměrem, na který vsadil svou politickou a zřejmě i ekonomickou a možná i životní budoucnost.

Z čeho a jak naši dávní předkové konzumovali pokrmy?

A co vlastně mlsali?

Jakmile se “Pračlověk Janeček” naučil hňácat správnou hlínu, vyrobil si misku a nedlouho po ní zvládl i hrnec. A to už lidem zůstalo dodnes. Sice se poněkud liší tvary a materiály, ale jinak se vlastně nic moc nezměnilo.

Inu, naši předkové a dávní i docela nedávní jedli z našeho pohledu náramně zdravě - částečně. Protože jak měli možnost, tak příšerně mastili, sladili a dost i solili. Co do skladby suroviny a pokrmů z nich, jakož i do úpravy pokrmů, by nám středověká i starší novověká strava náramně prospěla, ale moc nechutnala.

Ne, opravdu na ní není nic magického

Je to úplně normální, avšak prastará kuchyně, v níž vařili naši praprapra...předkové.

Vypadala ale úplně jinak, než naše dnešní  kuchyně.

Neměla ani kuchyňskou linku, ani dřez, ani ledničku, myčku, elektrické pomocníky, sporák, mikrovlnku - prostě nic z toho, co známe dnes.

Zato byste v ní našli misník, dymník, krbeček, kotlinu, spížní skříň, pec…

Podívejme se stručně, co ty pojmy znamenají: