Před tornádem se člověk schová - postačí sklep, most, propustek, někdy třeba stačí silná stěna nebo svah. Ale před vodou se neschováte. 

Dnešní článek bude o záplavách v Německu a Belgii. V té nejvyspělejší a nejbohatší části EU. V té nejpedantštější části EU. V zemi, kde se byrokratické procedury dodržují dobrovolně a radostně. V zemi, kde alespoň na úřadech panuje pořádek, kde jsou fakt všechny domy postavené podle projektu a mají kolaudační souhlas se všemi náležitostmi. 

Krátký pravdivý úvodník: 

Na Andrejově učtech se objevil vzkaz, že dneska řekne pravdu a zřejmě to není hackerský útok. Naše novinářstvo se už od včerejšího večera vyžívá v nové palbě na premiéra, ale samozřejmě nikdo nic neví. Jak premiéra znám, nejspíš to bude dávno známá pravda o něčem, co nikoho už příliš nezajímá. 

Pod mým včerejším článkem o závlahách na Dyji se včera objevila výtka, že svou adorací závlahových staveb, které vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech adoruji komunismus, který byl hrozné zlo, že je nepochopitelné, jak mohu tehdejší režim chválit, protože tehdejší elektrárny, závlahy a třeba i obilná sila nestavěli komunisti, ale naši inženýři, technici a architekti, ale rozhodně ne komunisti. 

Včera jsem vzal svojí dcerku, její kamarádku a mého kamaráda na lodičky... Nic vážného, žádná divoká voda, normální výlet... když splouváte řeku, která je už minimálně tisíc let propojená s člověkem a jeho činností, tak to ani jinak být nemůže. Splouvali jsme Dyji. Start ve Znojmě, konec v Hrádku nad Dyjí. Pětadvacet kilometrů po řece, čtyři jezy, zachovalé části meandrů, trocha lužního lesa, ledňáčci, volavky, slepá ramena s bobry, labutě... čistá voda, u dna se míhají štiky. 

Dnes se krátce vrátíme k naší politické scéně a blížícím se volbám. Mílovými kroky se také blížíme k zřetelnému a zřejmému vyústění covidové pandemie, protože kompletně naočkovaných budou do konce týdne už nejspíš čtyři miliony lidí. Pokračují volební kampaně, vláda pokračuje v činnosti a pomaloučku polehoučku se nám stále více vyjasňuje situace. Dneska vám nabídnu zase jeden další z mnoha úhlů pohledu na letošní volby. Ne, není ani pravdivý ani zasvěcený. Je pouze představitelný... alespoň pro mě. A snad budete mít alespoň důvod se nad ním zamyslet. 

Přátelé, prosím odpusťte mi to, ale dneska nic nevyjde. Včera byl fotbal, zároveň jsme slavili narozeniny mojí ženy, zároveň jsme slavili narození syna mého kamaráda Ekonomického migranta, zároveň byl u nás na návštěvě čtenář JakuP, zároveň jsme slavili, že se do Vidlákova nastěhovali další přátelé... 

Měli jsme k tomu pěkné velké štěně a obecní pípu... Když teď píšu, vidím téměř dvojitě, mám strašně dobrou náladu a pramalou chuť psát. 

Tož promiňte. 

Vidlák

Dnešním článkem se chci vrátit ke včerejší diskusi, která poměrně rychle přeskočila z hesla Tálibán na heslo islám. Zaznělo toho docela hodně, tož pojďme si toto téma prokydat více. 

Když jsem dnešní článek připravoval, kouknul jsem se pro zajímavost, kolikrát se zde na Kydech nějaký text se štítkem "islám" objevil. Kupodivu moc ne. Je jich asi deset. Píšu už víc než čtyři roky, napsal jsem tedy víc než tisíc článků pro Kydy, ale jen v deseti z nich se islámu povrchně věnuji.

Vlastně mě to samotného překvapilo.

Krátký Afghánský úvodník:

Nemohu opominout včerejší videjka na jůtubu, kde si Tálibán vybaloval z krabic americké zbraně, co zůstaly na základnách, které amíci opustili nakvap. Tak rychle, že o tom nevěděli ani afghánští velitelé. Tak rychle,  že ona dohoda o stažení s Tálibánem zřejmě bude mít stejně jako pakt Ribbentrop - Molotov ještě nějaký tajný dodateček o kterém polská  afghánská vláda vůbec nesmí vědět a který vyplave na světlo až za padesát let. 

Dnes máme dva týdny po tornádu na Moravě. Všechno hezké, co jsem k věci říkal, se víceméně vyplnilo. Minulý víkend už dobrovolníci uklízeli mimo vlastní obce, protože tam už bylo skoro všechno uklizeno. Začalo se sbírat po polích, protože tornádo projelo v podstatě uzoučký proužek, kde ničilo, ale všude kolem je mnohem širší pás poházených plechů, větví a dalšího haraburdí v krásně zlátnoucí pšenici, do které by se už pomalu mělo vjet kombajnem.

Ne, nikdo mě od Aeronetu neoslovil. Ani nemám žádnou mabici stát se tam kmenovým autorem. Bohatě mi stačí, že si mě do huby bere skoro celý zbytek alternativy. A ti, co mě nepřetiskují, ti mě alespoň čtou. Ale dost té samolibosti. I když... zrovna dneska to bude velmi samolibý článek plný despektu a pohrdání. Sarkasmus ze mě jenom poteče. Kydy dneska budou připomínat Aeronet.