Dnes se opět na chvíli dotkneme covidového tématu. Nastolil ho u nás Občan, který právě na dnešní záležitost vícekrát upozornil v diskusi. Zatím jsme tuto otázku nikterak neprobírali, ale je poměrně významná, takže jí věnujeme dnešní článek. Ale ještě než s tím začnu, řekneme si, jak Babiš pokročil se svým záměrem, na který vsadil svou politickou a zřejmě i ekonomickou a možná i životní budoucnost.

Z čeho a jak naši dávní předkové konzumovali pokrmy?

A co vlastně mlsali?

Jakmile se “Pračlověk Janeček” naučil hňácat správnou hlínu, vyrobil si misku a nedlouho po ní zvládl i hrnec. A to už lidem zůstalo dodnes. Sice se poněkud liší tvary a materiály, ale jinak se vlastně nic moc nezměnilo.

Inu, naši předkové a dávní i docela nedávní jedli z našeho pohledu náramně zdravě - částečně. Protože jak měli možnost, tak příšerně mastili, sladili a dost i solili. Co do skladby suroviny a pokrmů z nich, jakož i do úpravy pokrmů, by nám středověká i starší novověká strava náramně prospěla, ale moc nechutnala.

Ne, opravdu na ní není nic magického

Je to úplně normální, avšak prastará kuchyně, v níž vařili naši praprapra...předkové.

Vypadala ale úplně jinak, než naše dnešní  kuchyně.

Neměla ani kuchyňskou linku, ani dřez, ani ledničku, myčku, elektrické pomocníky, sporák, mikrovlnku - prostě nic z toho, co známe dnes.

Zato byste v ní našli misník, dymník, krbeček, kotlinu, spížní skříň, pec…

Podívejme se stručně, co ty pojmy znamenají:

Dnes začne menší seriálek našeho čtenáře a diskutéra Občana, který svými příspěvky doplní hezkou formou moje články o zemědělství. Z čehož také plyne, že odjíždím na dovolenou....  Kydy budu jen číst  na mobilu (a uklízet po Scallopovi). Další články z mého pera budou tedy nejspíš až za týden. 

Občane, je to Vaše: 

Jak naši předkové vařili a jedli? 

Krátce - pracně; a prostě.

Pracně proto, že měli k dispozici jen velmi málo pomůcek
ke zpracování surovin a vaření na otevřeném ohni bylo značně neefektivní.

Už delší dobu kolem toho šlapeme, takže to dneska probereme... To přesídlení afghánských překladatelů, kteří pomáhali našim čackým vojákům, aby jejich řeči míru bylo dobře rozumět a teď jim od Tálibánu hrozí smrt nebo tak něco, protože jsme tam sice vyhráli, ale ve skutečnosti vyhrál Tálibán a ti vousáči v sandálích s kalašnikovem považují ty překladatele za kolaboranty... Pochopil jsem to správně? 

Probleskla nějaká zpráva, že jde o celkem 500 překladatelů, ale teď nevím, jestli jsou to jen oni sami, nebo rovnou i celé jejich rodiny i s překladatelkami a překladačaty. 

Zajisté jste v poslední době zaznamenali (možná i na vlastní kůži) informace o nedostatku čipů. Takhle jednoduše - na trhu je nedostatek čipů, ceny jdou nahoru, některé čipy se vůbec nedají sehnat a díky tomu Škodovka omezuje výrobu aut a i ty vyrobené skladuje na letišti v Hradci Králové. Zdražují grafické karty a počítače všeobecně, je nedostatek téměř všech smart hračiček a samozřejmě jde cena hodně nahoru. 

Vidlák zde nedávno nadhodil problém podivného úkazu ve věkové skladbě řidičů v zemědělství.

Tento problém má kořeny v době, kdy jsme zazvonili klíči v zastoupení pohádkového zvonce a namísto očekávaného konce pohádky, která se nám tenkrát vůbec nelíbila, nastal počátek rozkrádání, anebo ničení všeho, čeho jsme dosáhli nejen za čtyřicet let komunistické hrůzovlády, nýbrž i za dvacet let jedině správného demokratického budování první republiky a rovněž za předcházejícího třistaletého panování Habsburského rodu.

Dnes budu rozvíjet včerejší text o tom, že se v podzimních volbách neschyluje k třídnímu boji, ale spíše k domácí zabijačce a bratrovražedné bitvě, která ovšem postihne především alternativu a národní hnutí. Koronavirus vidím jako určitou příčinu tohoto stavu, ale také za spouštěč animozit, které tu už byly přítomny dřív, jen existoval společný zájem je překonat. Dnes chci mluvit především o tom, kde ty dělící linie vidím já a proč si myslím, že výsledkem bude jen spálená země alternativy a jakýkoliv restart bude v nedohlednu. 

Když jsem začal veřejně působit u Vlka na Kose, měl jsem zato, že svět spěje k nové variantě "třídního boje" v nových kulisách jedenadvacátého století. Globalizace proti národním státům, nadnárodní korporace proti malým lokálním firmám, státy proti korporacím, demokracie proti impérialismu.... a chudí lidé proti bohatým...