Dlouho jsem přemýšlel, jak vlastně začít. Zda zabrousit až do dob vzniku mytologického kompilátu nazývaného dnes „Starý zákon“, pokračovat šířením křesťanství ohněm a mečem na BV za křižáků a prokousat se postupně do konce 19. století. Jenže když jsem se dal do psaní, došlo mi poměrně rychle, že by z toho asi byla diplomka, kterou by beztak jen málokdo přečetl,  bo moc písmenek.

Tak to vezmu zkrátka.

Včerejší článek měl docela ohlas a ten dnešní na něj volně navazuje. Chtěl bych včerejší téma vlastně jen trochu zevšeobecnit. Téma moci je velmi aktuální, protože právě moc a její možnosti pohřbívají poslední zbytky uspořádání po Druhé světové. Svět se vrátil do starých tisíciletých kolejí a já z toho vůbec nemám radost. 

aké máte neodbytný pocit, že nám další neměnná pravda začíná mizet na smětišti dějin? Navíc se to stalo úplně přirozeně, nemělo to sice stejné příčiny, ale podobné průběhy. Zkrátka a dobře, nějak se nám prohodily národní entity a stačily na to necelé čtyři generace. 

Němci už nemají skoro žádnou armádu. Ale v principu jim to vlastně moc nevadí. Jsou přece viníky těch nejhorších zvěrstev včetně mučení, vraždění, zabíjení, leckdo si to o nich myslí a oni sami se tomu přizpůsobují. A tak už nemají ten wéhrmacht, ale jen uniformy pro těhotné vojačky.

Už dlouho jsme tu neměli tak pěkný ba přímo orchestrální cvrkot všech bakalomédií, těch jediných pravých nefalšovaných demokratů a všech mladých krásných a chytrých soudruhů nad tím, že si senátoři zvolili do Rady ČT ausgerchnet Lipovskou, Xavera a ještě toho třetího o kterém jsem slyšel poprvé v životě. Vzhledem k tomu, jak se do něj Šafr pustil, tak mi ten chlap je celkem sympatický a to jsem ho ještě ani neslyšel promluvit. 

Jako téměř čtřicátník musím potvrdit zkušenost mých starších kolegů, že nic už není jako zamlada. Kde jsou ty časy, kdy jsem vydržel celou noc a ráno šel celkem v pohodě do práce... Kde je doba, kdy jsem mohl být celý den v průvanu, mít zmrzlé nohy z mokrých bot, spát kdekoliv kde jsem si lehl a klidně celý den v parnu nepít, aniž by to mělo jakékoliv následky. 

Koronavirová opatření se postupně zmírňují a já byl tuto neděli po delší době zase v našem vidlákovském evangelickém kostele. A tam jsem se dozvěděl zprávu, nad kterou se nemohu nepozastavit. Dozvěděl jsem se, že naše církev má svůj celocírkevní odbor pro životní prostředí. Jedno oko nezůstalo suché... náš sbor se přidal k jakési výzvě tohoto odboru a deklaroval, že nám není lhostejný osud životního prostředí. 

Vidíte... a pakže klimatická změna není náboženství. Exaktně dokázáno. 

V uplynulém týdnu bohatém na události všeho druhu v podstatě zapadla třetiřadá zprávička o odsouzení soudruha Šehádecha. To je ten vrchní pražský imám, který byl často a pravidelně zván do různých rozhlasových i televizních pořadů, kde mluvil o mírumilovném islámu se kterým nikdy nebyl ani nebude žádný problém, že to jen xenofóbní česká veřejnost je strašně xenofobní a zastaralá. Každý mladý chytrý a krásný soudruh přece dávno ví, že Islám je přece náboženství míru. 

Ve Vidlákově spadlo od sobotního rána doteď (22.35) nádherných 34mm srážek. Minimálně půlka spadla formou krásného zahradnického deštíčku, zbytek pak hrknul naráz během deseti minut.  

A pořád ještě prší. 

Květnový průměr byl dneškem dosažen a překonán. Zřejmě to dožene i dubnový průměr. V globále zase budeme mít zcela průměrné srážky a k tomu sucho, protože za týden už to nebude nikde vidět. Zároveň má v příštích dnech pořád ještě pršet a než se květen odporoučí, možná dožene i srážky za březen. 

Jakmile napíšu článek o zemědělství, dotknu se v něm vždycky jen strašně malého okruhu problémů. Dokonce to jde tak daleko, že si vlastně i někdy protiřečím, protože záleží z jakého pohledu se na věc zrovna dívám. Musel bych vydat tisícistránkový svazek, abych alespoň zhruba a stále ještě zběžně popsal současnost našeho zemědělství tak nějak kompletně. 

Mým dnešním článkem zareaguji na včerejší text v diskusi, který vložila Maneca. Ivan David tam dává na vědomí horkou novinku z ojroparlamentu (a ojrokomise) o tom, že v Evropě se má vyrábět méně potravin, což má být kompenzováno dovozem. Evropští zemědělci jsou určeni na odpis...

Upřímně... opět s křížkem po funuse.