Milí čtenáři tohoto blogu, prosím omluvte Vidláka. Vidlákovi včera umřel počítač, proto bude jeho přístup k Internetu i k tomuto blogu po příštích několik dní značně omezen. Vidlák přislíbil, že udělá vše, co bude v jeho silách, aby i přesto vycházely nové články. Každopádně očekávejte jeho pomalejší odezvu. Je-li příčinou selhání počítače Putin, NSA, nebo prostě proevropská liberální orientace tohoto počítače, kdy počítač prostě nerozdýchal včerejší volby, si netroufám odhadovat. Ponechávám to tak zcela na vašich spekulacích :-)

Průměrný český volič je podle mě prostě borec. Potvrzuje to už několikery volby. Mám po dnešku z té naší demokracie vlastně dobrý pocit. Když to zjednoduším:

Vidlák není politolog, nikdy nebyl a nikdy nebude. Téměř všechny jeho předpovědi se nesplnily a pokud se splnily, tak úplně jinak než to myslel. Vrátím se na pole, vyvezu hnůj a pustím se do orání. Za čtrnáct dní to dodělám a pak budou zabijačky. Pak se bude nakládat maso, udit a ochutnávat mladé víno. Pak budou vánoce. Mezitím mi otrne a začnu opět dělat mizerné předpovědi na úrovni věštění z koule. Dost tedy předpovědí, pojďme si po vidlácku probrat realitu: 

No, je čas... dneska máme zase ten svátek demokracie... Volit je přece základní demokratický princip... ten nejdůležitější princip pro naši svobodu... a kdo to tak nedělá, ten není demokrat. Škoda, že to bude platit jen dneska. Už zítra večer budou zase všichni intelektuálové tvrdit, jak jsme volili špatně a že bychom vlastně žádné volební právo mít neměli, bo jsme voliči Koblihové, nevzdělaní, operujeme se špatnými údaji, věříme ruské propagandě a tak vůbec. 

Jsem už osmnáct let dospělý.  Můj odpovědný věk je teď právě stejně dlouhý jako ten neodpovědný. První volby, ke kterým jsem šel, bylo referendum o vstupu do EU. Za těch osmnáct let jsem toho už navolil... Vyslechl jsem mraky slibů, poučil se, jak to vypadá v realitě, ztratil jsem spoustu iluzí a naučil se s tou flustrací žít. V osmnácti jsem byl idealista a měl jsem vzor v Mirkovi Dušínovi (vážně!) a dnes jsem spíše cynik, kterého málokteré neštěstí vyvede z rovnováhy. Naučil jsem se přijímat budoucnost s určitou mírou fatalismu.

Z lithia se stalo aktuální převolební téma, které může ještě notně zamíchat kartami. Je proto vhodné se k němu ještě vrátit. 

Tak kdo má vlastně pravdu? – anketa Vidlákovic kydů

Pokouším se reagovat na výzvu přítele Vidláka a dávám svým článkem ještě něco k zamyšlení. Chtěl jsem původně reagovat jen v komentáři k poslednímu Vidlákovu článku „Předvolební nuda“ ale nějak mi to vyšlo moc dlouhé. Takže je z toho nakonec článek.

Letošní parlamentní volby jsou tak trochu zvláštní. Na jednu stranu jsou všechny kampaně celkem v klidu. Skoro mám až chuť říct, že se všichni proti sobě vymezují kultivovaně. Předvolební debaty jsou v podstatě šeď. Všichni se tam chovají, jak by se od nich dalo čekat. Sem tam dobrá myšlenka, sem tam tlučhuba, větší množství ignorantů, a tak podobně. Nikdo nevybočuje z řady. Snad jen strach z Babiše je větší než byl kdysi strach z Paroubka nebo Klause. Pro běžného průměrného voliče občana, který má jiné starosti než koukat na předvolební debaty je to letos nějaké slabé. 

Vy, kdo mě znáte déle víte, že jsem původem z malebné Sokolovské pánve a mám rodinu plnou havířů. Můj tatínek celý život převíjel motory na šachtě v dílně, můj strejda byl v oddělení přípravy výroby, bo je geodet a vůbec všichni moji kamarádi a kamarádi kamarádů měli tak či onak co do činění se Sokolovskou uhelnou. O dolování tedy něco vím.  V hospodách jsem vyslechl něco příběhů o hlubinné těžbě, závalech, o těžbě loužením, třídění rudy a tak vůbec. Proto si o lithiu myslím svoje a moc mě to nevzrušuje.

Do voleb máme kousek přes týden, všechno finišuje, kandidáti se střetávají v předvolebních debatách, volič občan na to nevěřícně zírá, bilboardy jsou plné politických ksichtů, vydávají se předvolební knihy o snění, vyhlašuje se válka levné práci, daně půjdou dolů, přídavky nahoru, zkrátka kandidát slibuje a volič volí.... obráceně to nefunguje.