Máme přijmout euro?

Být, či nebýt? To je to, oč tu běží !
Je důstojnější trpělivě snášet
kopance, rány, facky osudu,
nebo se vrhnout proti moři útrap
a rázem všechno skončit? Zemřít, spát!
Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce,
ukončí všechna trapná trápení
lidského těla. Jaké větší přání
by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt.

Letos jsem se pustil do rekonstrukce topení. Máme nová pravidla pro provoz kotlů na tuhá paliva a já si o kotlíkových dotacích myslím své. Nicméně zákony je nutné dodržovat alespoň trochu a tak jsem si letos koupil kotel na uhlí ve třetí emisní třídě. Budou se vyrábět jen do konce letošního roku. pak už jen čtvrtá a pátá třída. Od roku 2022 se nebudousmět provozovat kotle první a druhé třídy, tož jsem připraven. 

Otázka se začíná vysloveně vnucovat. KLDR zvládla vývoj a výrobu termonukleární bomby, testuje pravidelně balistické rakety létající tisíce kilometru daleko a stovky kilometrů vysoko, staví vlastní ponorky, lodě a celou vojenskou i civilní infrastrukturu. Má minimum zahraničních kontaktů a stejně tak má minimum zahraničních nákupů. Naše média nám vysvětlují, že je to země na pokraji hladomoru, bankrotu, že proti tamním vůdcům byl Stalin slabý odvar, že se tam lidem žije jako ve středověku, nesmíte nikam bez průvodce a pokud sáhnete na Vůdcův portrét, zabijou vás. 

Evropská unie vydala svůj nejnovější program, když předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker předložil svoji cestovní mapu k jednotné, pevnější a demokratičtější EU. Naleznete jej zde https://ec.europa.eu/commission/sites/beta-political/files/roadmap-soteu-factsheet_en.pdf . Když jsem si ty výplody přečetl, dospěl jsem k názoru, že mezi slavným Poučením z krizového vývoje ve straně a společnosti z XIII. sjezdu KSČ schváleným Ústředním výborem KSČ 10.

Četli jste tuhle Foglarovku? Pan spisovatel ji napsal už na stará kolena. Děj je v podstatě stejný jako děj všech ostatních jeho knížek, možná to už dneska nikoho nebere... koneckonců koho vlastně zajímají osudy mladých kloučků na prahu puberty... Já Foglara četl rád, ale co se týče Strachu nad Bobří řekou, nedokázal bych děj nijak převyprávět. Neutkvěl... Jasně, vím, že jde o období okupace, že popisovaný Nepřítel jsou Němci, ale vlastně si pamatuju jen tu  atmosféru strachu, kterou Foglar mistrovsky popsal. Je to moje jediná knížka, která jsem četl "stísněně".

Zhruba před týdnem přetiskl bratr Vlk na svém serveru Kosa Zostra článek o tom,  že se vlastně od dob dávno minulých zase až tak moc nezměnilo, pravda se dělá pomocí školení, nepříjemné otázky je třeba potlačit a hlavně nepřipustit skutečně svobodnou diskusi. Pokud máte zájem zde je odkaz: 

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2017/09/06/hate-speech-aneb-jak-umlcet-hlas-internetu/

Byla druhá světová válka a na pacifických ostrovech se dělo něco, co žádný domorodec neznal a ani v jejich písních něco podobného nikdy nezaznělo. Z ničeho nic přišli do tropického ráje hoši v zelených uniformách, vykáceli v pralese pruh, srovnali terén, nalili asfalt, postavili domečky, dovnitř se posadil chlapík se sluchátky na uších, neustále ťukal do podivné bedýnky, říkal podivná rituální slova a za chvíli přistávali oceloví ptáci, kteří měli plná břicha zajímavého zboží.

Vždycky jsem si přál strávit večer s někým, kdo je opravdu z velké dálky. Kdo nezná Evropu ani z rychlíku, nezná naše dějiny a je obklopen úplně jinými sférami vlivu. Byl by to určitě zajímavý rozhovor. Dnes jsem už spíše pecivál a tak musejí cizí zkušenosti přijet za mnou. Snažím se být pohostinný a být vždy připraven uvítat hosty. Vlastně je jen jeden člověk, kterého už znovu nepozvu a paradoxně je to Čech. Jinak je můj dům otevřen každé rase i každé víře (ano i té muslimské) samozřejmě za předpokladu, že pochopí, že je na mém hradě a je host, ne domácí. 

Poslanecká sněmovna dnes zbavila Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka poslanecké imunity. Jednání bylo poněkud dlouhé, online ho sledoval tis i televize, výstupy se k nám dostávaly v reálném čase. Musím říci, že mě nejvíc zaujalo, jak Babiš zahřímal do davu, že se nenechá zastrašit ani zastavit. Nicméně výsledek byl v podstatě předem jasný, všichni jsme to očekávali a snad jen skalní nemyslící fanoušek ANO možná ve skrytu duše doufal, že to dopadne jinak. 

Je tomu něco přes pět let, co jsem opustil rodnou západočeskou hroudu a vydal se na jižní Moravu. Pocházím z uhelného kraje, nejbližší obdělávané pole bylo čtyřicet kilometrů daleko a o zemědělství jsem věděl jen to co mě naučili v přírodopise na základce. Najednou jsem se stal sedlákem a začal pracovat pro zemědělský sektor. Nastoupil jsem jako technik přes obilná sila, ačkoliv jsem předtím viděl silo jenom z rychlíku. Začal jsem obdělávat grunt, chovat zvířectvo a učil jsem se, jak se to s tím uskladněním obilí vlastně dělá.