Máme deset dní do demonstrace… Je vylepeno rekordní množství letáků i billboardů, je domluveno rekordní množství autobusů, sociální sítě jsou rekordně otapetovány. Petra Rédová, která koordinuje zdravotní službu, mi říkala, že vždycky byl problém sehnat dostatek zdravotníků, ale tentokrát si může vybírat. Jestli je ještě něco, co by se mohlo udělat pro to, aby tato demonstrace vešla ve známost, řekněte to organizátorům a oni to udělají. Víceméně neexistují žádné limity….

Tak nám zařízli Ládika Větvičku… Náš karel gott mezi blogery, mnohonásobný blogger roku, tahoun celého blogovacího prostoru na I-dnesu, je teď právě vaporizován a jeho blog ukončen… prý kvůli devětadvacátému porušení kodexu blogera. Což jsou stejné kecy, jako porušení pravidel komunity. Kodex blogera totiž nejvíc porušuje pravda, která se nehodí.

Svoji nálepku kolaboranta jsem si vysloužil za úpornou snahu, aby válka na Ukrajině nezačala. Bez ohledu na všechna (západní) morální stanoviska, bez ohledu na kecy o svobodě a národní suverenitě. Bez ohledu na (západní) stanoviska fungování mezinárodního práva. Bez ohledu na srdečné dohody USA s Ukrajinou, bez ohledu na ujišťování o západní technologické převaze. Každé řešení jsem považoval lepší, než válku.

Dnes se chci odpíchnout od mého včerejšího výroku, že Rajchl už nepotřebuje chodit do velkých médií, protože Rajchl už je velké médium…

Povím vám jeden moc pěkný příběh. Vítek Rakušan dal včera večer na fejsbůk status, jak skvěle dělali české předsednictví EU a jak je zapotřebí v tom pokračovat a to udělají nejlépe tím, že budou spolupracovat s Danuší Nerudovou. Jeden z prvních komentářů stihl dát právě Jindra Rajchl, který mu na plnou hubu napsal, že jsou vláda kolaborantů, nedokázali nic a jsou jen pudlíci soudruhů z Brusele.

Při mých veřejných vystoupeních je to moje nejčastější téma. Občanská společnost. Respektive ta největší lež od roku 1989, že občanská společnost složená z velkých médií a neziskovek (financovaných nejdřív Sorosem a pak už ze státního rozpočtu) je tady pro nás. Už dávno jsme prokoukli všechnu faleš slibů, že nás před ekonomickým peklem zachrání privatizace všeho. Nebo že nás do ráje přivede zákonná norma na každou blbost. Nebo, že díky vstupu do EU se budeme mít lépe. To všechno je už dávno pryč.

Přátelé, trvalo to, ale nakonec se to podařilo. Sbírka na onu znásilněnou slečnu z Plzně je tu.

Je to právě rok, kdy jsem psal své poslední úvahy na téma demonstrace a vypořádával se se škarohlídy, kteří věděli, že tam na Václavák skoro nikdo nepřijde, nemá to smysl, protože organizátoři jsou nedůvěryhodní, protože nejsou dost levicoví, dost pravicoví, jsou příliš asociální nebo příliš sociální… mohl jsem si vybrat z naprosto plné škály námitek a pro kteroukoliv z nich bych našel někoho, pro koho to byl důvod, na demonstraci nejít.

Dnes budu pokračovat ve včerejším tématu… Proč v sálech a na demonstracích není vidět mnoho mladých. Včera jsem si dovolil tvrdit, že dnešní mladá generace nejsou zrovna ty nejostřejší tužky v penálu. Jejich vzdělanost je menší než vzdělanost předchozích generací. Jejich znalosti převzal počítač, jejich zručnost převzal CNC stroj, jejich bystrost převzala kalkulačka a jejich nepohodlí mamahotel.

Můj tatínek je profesí elektrikář. Tři roky učňáku, pak dvacet let na šachtě v navijárně motorů a od devadesátých let soukromník. Elektrické motory opravuje celý život. Sám o sobě říká, že není manuálně nijak zvlášť zručný, ale když dělá motory, tak to není nikde poznat. To si v případě potřeby umí i seštelovat soustruh, cítí v prstech i ty nejjemnější vibrace a práce mu jde od ruky. Všechnu teorii do něj natloukli v šedesátých letech na místním UDH (údolí dutých hlav, jak se tomu dodnes říká). Zbytek mu dala praxe.

Před několika dny jsem napsal, že podle mého rozumu spočívá ruská propaganda v tom, že se Rusko záměrně vykresluje jako slabé a tím nutí protivníky předčasně vytahovat karty a dělat chybné kroky, které pak nemohou vzít zpátky ani z politických ani z vojenských důvodů. To bylo ještě před pádem Prigožinova letadla, které k této úvaze přidalo zase další parametry. Čím déle sleduju celou situaci na Ukrajině, tím více jsem přesvědčen, že právě tohle je strategická podstata celé války.