Já dnes budu pokračovat v povídání, které jsem začal včera. O tom, že je třeba zůstat mimo válku. Protože když se dostaneme do války, budou v ní platit válečná pravidla. Drsná pravidla. Víte, kdykoliv se bavím s těmi několika liberály, kteří ještě jsou ochotni diskutovat a neutínají debatu šmahem, tak jejich závěrečný argument nakonec vždycky je, že Ukrajina brání Rusku, aby došlo až sem. Ukrajinci bojují, aby Rus ve své imperiální chuti nezabral znovu Českou republiku.

Proto je zapotřebí zásobovat Ukrajinu zbraněmi i penězi. Udržet Rusa co nejdál od nás.

Přátelé, dnes začnu jedním příběhem z rodinné historie. Je důležitý k pochopení kontextu toho, co mám dnes na srdci. Moji pravidelní čtenáři vědí, že moje rodina z půlky pochází ze slezských reemigrantů, kteří odešli za Marie Terezie do tehdejšího Pruska, protože tam měli náboženskou svobodu. Když skončila Druhá světová válka, vrátili se zpátky do vlasti. Druhá půlka mojí rodiny pochází z Volyně.

Ti, kdo sledují i můj fejsbůk a ostatní rubriky tak vědí, že je to dnes právě týden, co skončila moje příslušnost k Českobratrské církvi evangelické. Už jsem to krátce zmiňoval na hentěch sociálních sítích a ptali se mě na to na Parlamentních listech, ale protože jsem věděl, že k mému případu bude mít vedení místního sboru v Miroslavi nějaké sezení, říkal jsem si, že na něj počkám, abychom to měli kompletní. To se v uplynulých dnech stalo, takže mi dnes dovolte konstatovat, že jsme se posunuli zase do padesátých let se vším všudy.

Ale začnu od začátku:

Pamatujete? Ještě to není ani deset let, když Merkelová řekla své slavné „Wir schaffen das“ a do Německa začali proudit uprchlíci rychlostí deset tisíc denně? Hranice otevřené, lidská srdce také. Němci nosili plakáty „Refuges welcome“ média i neziskovky se předháněly v růžových barvách. Migranti měli být přínosem, je to mezi nimi samý doktor nebo inženýr, jejich integrace měla být projevem nejvyšších lidských i evropských hodnot.

Podívali jste se na tiskovku Jindry Rajchla? Zdaleka nevyjmenovali všechny hříchy této vládnoucí garnitury. Nevyjmenovali dokonce ani všechny důležitější hříchy této vlády. Byli by tam deset hodin, kdyby se měli jen okrajově dotknout všeho, co Blyštivý Péťa dokázal dojebat. Jindra Rajchl mluví při setkání s občany tři hodiny a to v podstatě vždycky shrne jen aktuální průsery. Česko proti vládě!

Můj včerejší článek o zákonu padajícího komouše měl docela slušný ohlas. Ale upřímně… každý, kdo něco napsal o tom, kterak agent Pávek jmenuje do Ústavního soudu člověka, který se podílel na justičním zločinu, ten musel mít ohlas. Příběh je dobrý sám o sobě. Málokdy se tolik papalášů odvaří na podpoře člověka, který podle tehdejšího práva soudil emigranty, kterým se nelíbilo v totalitě.

Znáte zákon padajícího lejna, že? To nadřízený seřve podřízeného, ten je samozřejmě naštvaný, tak seřve bezdůvodně zase svého podřízeného, ten si zchladí žáhu zase na někom, kdo je o stupínek níž, ten pak doma seřve manželku, ta seřve děti a ty nakopnou psa. U psa se to zpravidla zastaví, protože ten jediný v celém řetězci nebývá pomstychtivý.

Pamatujete? Ještě před čtrnácti dny naši pravdomluvní intervjuci vzletnými slovy hovořili o mírové konferenci v Džiddě, kam se sjede celý svět a kde bude nastolen mírový plán pro Ukrajinu pod taktovkou Ukrajiny (a samozřejmě také USA a celého Západu). Pak se začalo mluvit o tom, že to není žádná mírová konference, ale jen konference, která má za cíl, seznámit henten správný a demokratický svět s ukrajinským mírovým plánem. Od včerejška máme novinku… intervjuci už říkají, že je to Saúdský plán. Asi aby to nebylo další Bidenovo fiasko v řadě.

 Zneužil jsem své krásy, chytrosti a mládí, abych se pokusil zavelet Vidlákovi, o čem by měl JEDINĚ SPRÁVNĚ psát.

      Vidlák mne i mé přání rovnající se téměř rozkazu odpálkoval, řka, že umím mačkat písmenka na klábosnici takměř stejně vznosně, jako jeho maličkost.

      Samozřejmě že kecám. Prostě mi odepsal, že nestíhá a témat má přehršli, tudíž nechť se laskavě pokusím namáhat já sám.