Přátelé, trvalo to, ale nakonec se to podařilo. Sbírka na onu znásilněnou slečnu z Plzně je tu.

Je to právě rok, kdy jsem psal své poslední úvahy na téma demonstrace a vypořádával se se škarohlídy, kteří věděli, že tam na Václavák skoro nikdo nepřijde, nemá to smysl, protože organizátoři jsou nedůvěryhodní, protože nejsou dost levicoví, dost pravicoví, jsou příliš asociální nebo příliš sociální… mohl jsem si vybrat z naprosto plné škály námitek a pro kteroukoliv z nich bych našel někoho, pro koho to byl důvod, na demonstraci nejít.

Dnes budu pokračovat ve včerejším tématu… Proč v sálech a na demonstracích není vidět mnoho mladých. Včera jsem si dovolil tvrdit, že dnešní mladá generace nejsou zrovna ty nejostřejší tužky v penálu. Jejich vzdělanost je menší než vzdělanost předchozích generací. Jejich znalosti převzal počítač, jejich zručnost převzal CNC stroj, jejich bystrost převzala kalkulačka a jejich nepohodlí mamahotel.

Můj tatínek je profesí elektrikář. Tři roky učňáku, pak dvacet let na šachtě v navijárně motorů a od devadesátých let soukromník. Elektrické motory opravuje celý život. Sám o sobě říká, že není manuálně nijak zvlášť zručný, ale když dělá motory, tak to není nikde poznat. To si v případě potřeby umí i seštelovat soustruh, cítí v prstech i ty nejjemnější vibrace a práce mu jde od ruky. Všechnu teorii do něj natloukli v šedesátých letech na místním UDH (údolí dutých hlav, jak se tomu dodnes říká). Zbytek mu dala praxe.

Před několika dny jsem napsal, že podle mého rozumu spočívá ruská propaganda v tom, že se Rusko záměrně vykresluje jako slabé a tím nutí protivníky předčasně vytahovat karty a dělat chybné kroky, které pak nemohou vzít zpátky ani z politických ani z vojenských důvodů. To bylo ještě před pádem Prigožinova letadla, které k této úvaze přidalo zase další parametry. Čím déle sleduju celou situaci na Ukrajině, tím více jsem přesvědčen, že právě tohle je strategická podstata celé války.

Původně jsem chtěl o pádu Prigožinova letadla psát o den později, ale protože se takřka celý majnstrým i většina ostatních zdrojů, co sleduji, k věci vyjádřila jako k jasné záležitosti, řekl jsem si, že posláním Vidláka je svícení do temných koutů a hledání jiných vysvětlení. A když jsem si pak přečetl analýzu ISW, kde jsou si hoši na 99% jistí, že Putin prostě nechal Prigožina tímto způsobem popravit, musel jsem to prostě zkusit jinak.

Krátký wagnerovský úvodník:

Dnes se bude mluvit hlavně o Prigožinovi. A bude to povídání plné dohadů, plné neznámých, plné divokých i komplikovaných představ. On takový totiž byl. Nejvíc jebnutý Rus, divoch, šílenec, blázen…

Debata půjde dvěma směry:

Pomstil se Putin za Prigožiovnu rebélii? Zbavil se výkonného rváče, který mu už ale přerůstal přes hlavu a odmítal zapadat?

Potřebují v Rusku zase hrát slabé, protože Ukrajinci v posledních dnech málo útočí a málo plýtvají životy?

Volání po míru nahrává ruské propagandě… Takhle nám to tvrdili. Rusko zahájilo nevyprovokovanou agresi proti mírumilovné zemi a je zapotřebí, aby za to zaplatilo. Celý svět se spojil proti Rusku. Západ dodá zbraně i peníze, spustí zničující sankce proti ruské ekonomice, Ukrajinci vyženou okupanty ze země a Rusko se rozpadne.

Milé děti, hezky se posaďte, představte si, že sedíte u táboráku, že to tu máme jak za starých časů a poslechněte si poučný příběh z naší nedávné historie, jak tomu všemu porozuměl Vidlák. Málokdy se stane, že se kus historie takhle pěkně uzavře, proto je zapotřebí se zamyslet nad celým příběhem a vyvodit z něj poučení. Vidlák vám celý tento příběh samozřejmě necpe jako jedinou a dokonalou pravdu, není v jeho možnostech, aby zazněly všechny detaily i vedlejší příběhy, které to celé rámují. Vidlák prostě háže do prostoru, jak naše moderní dějiny pochopil on sám osobně.

Dnes máme symbolické datum. Okupaci. Tanky v ulicích. Násilím přetržený vývoj, který většina obyvatel považovala za nadějný. Pod pásy obrněnců skončil doposud poslední český pokus o vlastní trajektorii dějin. Socialismus s lidskou tváří. Snaha o kompilát toho nejlepšího z Východu i ze Západu…