Rejpalčin deník - březen 2019

Autor

1.3.2019 – DJT se slezl opět s Kimem, tentokrát ve Vietnamu. Schůzka hodnocena pro DJT jako „neúspěšná“, též díky jejímu „předčasnému“ ukončení. Ani večeři nedali… Nu, stejně jako jiné sleziny tohoto typu se jednalo o „divadelní představení“, a jelikož před schůzkou prosvištěly kanály informace o „hladomoru v Severní Koreji“, zřejmě měly býti americké konzervy vyměněny za  severokorejské atomovky. Dost možná, že to Kimovi nepřišlo jako skvělý nápad. * Ve Venezuele se též moc nedaří tomu jedinému správnému pohledu na svět, i přes nadějné vrčení z mediálních stok, že Madura „opouští armáda“.

Aktuální prognóza?

Autor
Štítky

Ještě ve čtvrtek - tedy před pěti dny Novinky vydaly článek, že mají lidé podle cestovek klidně jet do Itálie, že o nic nejde. Ve stejné době už u nás zaváděli různá opatření, zatím jen krotká. V Itálii v tu dobu bylo už byly stovky nakažených a nějací mrtví. Skutečná opatření se začala dělat až potom. 

Všechno podstatné v boji s koronavirem se stalo v posledních pěti dnech. Až o víkendu Itálie zavedla karanténu v Lombardii a až včera zavedla karanténu všude. 

Tak co, připraveni?

Autor
Štítky

Všímáte si, jak nápadně ubylo posměchu za české předzásobení se potravinami? Minulý týden ještě média neměla pro takto konající dost pohrdání. Objevovaly se rozhovory s různými chytrými hlavami, jak jsou taková opatření zbytečná, že to bude znamenat jen plýtvání jídlem. Dokonce i ten Pirk tuším hlásal jakési moudro, že by bylo dobře, abychom ten koronavirus co njedříve všichni dostali a získali imunitu. 

Migrace vs. Korona

Autor
Štítky

Skoro to je jako boxerský duel. Na jedné straně se nám pozvolna šíří Koroňáček, který v Itálii lidi slušně kosí. Za jeden den 28 mrtvých, to už je číslo k zamyšlení. A z potenciálně ohrožených oblastí se o víkendu vrátilo domů 25 tisíc čechů. Kolik z nich nám teď běhá po supermarketech, vesele chrlí virus kolem sebe a špatně jim začne být až někdy příští týden? 

Můj milý deníčku

Autor

já se ti musím k něčemu přiznat. V mládí jsem strašně zhřešil.

Cože? Že mě trápí svědomí? Ale kdež, to buď v klidu. To mně opravdu žíly netrhá, na svědomí jsem za celý život narazil jen jednou, a to je úplně jiný příběh. Ten hřích, to jsem se prostě dopustil - snad z mladické nerozvážnosti - chyby, a je mi poněkud líto, když vidím, jak v zásadě tutéž chybu dělá dnes, s odstupem několika desítek let, někdo jiný. Ale co: to je život. Dneska už to můžu říkat; nijak jsem o to sice nestál, ale jednou to muselo přijít.