Jak dlouho už běží henta ukrajinská ofenzíva? Týden? Nebo ještě o něco déle? Ukrajina o ní samozřejmě spíše mlčí a mediálně se činí hlavně Rusové. Ukazují zničené Leopardy, americká bojová vozidla, dávají záběry z vrtulníků Kamov, kterak ničí nebohou ukrajinskou pěchotu, ukazují shluky vozidel, která najela na miny jako by to bylo hejno lumíků, pouštějí „odposlechnutou“ komunikaci nepřítele, jak si ukrajinští vojáci uvědomují, že vjíždějí do pasti a jsou hnáni na smrt.

Moji dlouholetí čtenáři vědí, jaký názor mám na zemědělství. Na světě existují hladomory v podstatě už jen tam, kam nevedou spolehlivé cesty či železnice a nebo kde je válka. Ceny potravin celosvětově v poměru k HDP stále klesají. Globalizace vybudovala infrastrukturu, která umožňuje velmi levně převézt obiloviny odkudkoliv kamkoliv. Každý trochu rozumný diktátor ví, že s hladem se nehazarduje, protože každou společnost dělí od revoluce tři jídla. Po světě putují obrovské objemy krmiv i jídla a zemědělská produkce stále roste.

Po včerejším pochmurném článku je vysloveně zapotřebí nějakých dobrých zpráv. A já je mám. Původně měly vyjít už včera, ale Rasmussenův pokusný balónek bylo zapotřebí okomentovat. Dnes ale chci říct, že se nic z toho ještě nestalo a nikde není řečeno, že se tyto pochmurné vize vyplnit musí. Nikde není řečeno, že všichni ti Fialové, Rakušanové, Černochové, Pojarové a Klímové skutečně najdou odvahu, pustit se natvrdo do válečného dobrodružství. Dělat válku, to totiž není žádná sranda. Z toho se pak vyvozují odpovědnosti.

Aje to venku… Bývalý tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen dal rozhovor britskému Guardianu a poprvé tam nahlas zaznělo to, o čem jsme si tu zatím všichni jen šuškali a odvozovali to od střípečků různých vyjádření. Pokud Ukrajina nedostane na summitu ve Vilniusu záruky, což v praxi znamená, pokud nebude přijata do NATO, mohly by blíže nejmenované země NATO vstoupit do konfliktu samy pod vedením Polska. Někdo to říct musel, Rasmussen je na to ideální, protože oficiálně už nikým není.

Taky se vám stahují půlky?

Už jsem u toho byl mockrát… U vzniku politického hnutí nebo strany. To se zpravidla potká několik přátel, shodnou se, že už se na stav věcí veřejných nemohou dívat, nejsou schopni dále snášet blyštivý ksicht vládního neumětela v Otázkách Václava Moravce a řeknou si, že s tím chtějí něco udělat. Zpravidla si pak sednou a začnou psát ten správný politický program, který bude dobrý pro lidi a ne pro papaláše a který tuto zemi konečně vyvede z marastu posledních třiceti let.

A v této chvíli většina nových politických hnutí zase zanikne…

Zítra se bude volit nový ředitel České televize. Té televize, které tento národ uvěřil tu nejhorší a nejvelkolepější lež po roce 89. Že je tady pro nás. Dodnes to mají ve znělce Reportéři ČT. Prý slouží nám občanům, je vyvážená a uvádí souvislosti. Všimněte si prosím, vystavěli ji úplně stejně, jako Člověka v tísni a další politické neziskovky. Na jedné straně bohulibá činnost, která je skvělým fíkovým listem jejich skutečných záměrů na straně druhé.

Tak se nám ve Varšavě sešla možná největší demonstrace od roku 1989. Opozice svolala protest proti politice vlády, kterou reprezentuje strana Právo a spravedlnost. Sešly se statisíce lidí, mávalo se polskými vlajkami, u řečniště se vystřídala celá řada známých polských tváří… zkrátka byla to tak velká a mohutná akce, že ji pokryla většina zahraničních médií.

Na neděli mám pro vás jeden kratší článeček ze série hostů, kteří u mě nikdy nebyli. Takhle to říkal Cemper, ne? Dezinformátoři si vymýšlejí rozhovory s lidmi, kteří neexistují. Vězte tedy, že u mě byl další zajímavý člověk, který nechce být jmenován. Tentokrát to není ani voják, ani policajt, ale poprvé u mě seděl hasič. Samozřejmě jsme probrali lžimédia a jejich vliv na naší společnost, probrali jsme tristní možnosti nejbližší budoucnosti, zhodnotili jsme působení naší vlády, vypili pár skleniček a pak jsem se dozvěděl něco, co byste měli vědět i vy.

Dnes budu pokračovat ve válečném týdnu. Vojenský bacil, který se mě chytil v sobotu, stále ještě nepustil a nutí mě k dalším a dalším úvahám na téma ukrajinské války. Ale asi by mě to drželo i bez zážitku s Andorem Šándorem… Poté, co jsem slyšel Řehku mluvit o velkém konfliktu Ruska a NATO, tak už nic dalšího ke štěstí vlastně nepotřebuju a začínám si přeměřovat sklep.