V posledních dnech jsem pro světodějné události trochu zanedbával situaci v Kotlince, což dnes hodlám napravit. Seděl jsem totiž s bývalými kolegy ze zemědělské branže a poptal jsem se jich, co je nového. Vrčeli. Jinak se to nazvat nedá. Jestli se totiž něco našim Lid(l)ovcům podařilo, tak připravit se o hlasy všech zemědělců a jejich rodin. Popelka naší ekonomiky se stala ještě větší popelkou, žádný z problémů se nevyřešil, naopak se ještě prohloubily a když už zemědělci pomalu nevědí kudy kam, přichází další jobovka.

Dokonalá evidence postřiků.

Celý svůj život jsem prožil v Českobratrské evangelické církvi. Svůj konec to vzalo letos v srpnu, ale předchozích čtyřicet let života jsem tam byl velmi aktivním členem. Můj tatínek byl po dlouhá desetiletí představeným malého sboru v západních Čechách a tento sbor je v celé církvi asi jediný, který přežije její konec… Je na ní už několik let absolutně nezávislý.

Hodnocení polských voleb přenechám manželům Kunštekovým. Nepřikládám jim takovou důležitost jako volbám na Slovensku, kde se rozhodovalo, jestli Fico otočí kormidlo směrem k národnímu státu. Polsko tímto směrem už dlouho kráčí a EU považuje za docela užitečnou dojnou krávu pro svoje záměry. Maximum, co se může v Polsku stát, že Tusk bude Brusel zneužívat trochu méně… Ale když se podíváte, jak liberálové prohrávají jedny volby za druhými a je úplně jedno, jestli jde o Slovensko nebo Německo, tak bych úplně nevěřil, že by ausgerechnet Polsko bylo výjimkou.

Krátký tričkový úvodník:

Přátelé, ještě týden nechám běžet předobjednávku triček. Příští pátek objednám potisk a hned jak přijdou, začneme je rozesílat.

Vy, co jste si s tričky objednali i knihy, vám pak přijde obojí dohromady. Následně už budou trička běžně v nabídce a distribuovat je budeme obratem, stejně jako to děláme s knihami.

Včera jsem si telefonoval se svým dobrým kamarádem, který mi napsal závěr k mé druhé knize. „Doslov z libtardova pera.“ Já bych ho libtardem nikdy nenazval, protože mu podle libtardí definice mého bratra chybí militantnost a retardovanost. On je prostě jen liberál. Vždycky jsme spolu bez problémů dokázali diskutovat i když jsme svět viděli každý jinak a museli jsme konstatovat že se nůžky našeho vidění světa spíše rozevírají. V posledním roce už jsme se museli bavit hlavně o víně a bůčku, protože i na naše přátelství začalo dopadat šílenství z této doby.

Před týdnem byla geopolitická situace úplně jiná a psali jsme o Náhorním Karabachu, kde skončilo tisícileté arménské osídlení a proběhlo to vlastně bez povšimnutí světa. Já jsem v jednom ze článků napsal větu, že arménský premiér Pašinjan se zachoval vlastně jako Beneš. Nijak jsem to nerozváděl. Byla to pro mě v té chvíli jen slovní zkratka, jaké používám běžně pro „nasvícení scény“ z jiných úhlů. Nedělal jsem z toho žádné závěry, byla to jedna jediná věta zhruba uprostřed textu a už jsem se k ní nevracel, protože článek byl o něčem jiném.

Motto: Když se zločinu dopustí stát, je potrestán stát. I se svými občany. Jinak to nejde.

Toto řekl náš skvělý a evropsky hodnotný ministr vnitra Vítek Rakušan. On to myslel na Rusko. Jako, když Putin dopouští zločiny ruské armády na Ukrajině, tak bude potrestáno Rusko i se svými občany, protože v tomto případě je kolektivní vina žádoucí. Ihned se to obrátilo proti odpuštění viny sudetských Němců, protože oni chtěli „heim ins Reich“ a henten Reich se na nás dopustil zločinů, které se dodnes špatně bagatelizují.

Nechtěli jsme plyn (a ropu z Ruska), protože porušilo mezinárodní právo a provedlo invazi na Ukrajinu. Byla to samozřejmě invaze nevyprovokovaná, Ukrajina si to ničím nezasloužila, byl to prostě čirý akt barbarství a Putinova posledlost imperiální politikou. Nemluvilo se o rozšiřování NATO, proti kterému Rusko dlouhodobě protestovalo. Nemluvilo se o konfliktu na východní Ukrajině, nemluvilo se o zkorumpovaném ukrajinském režimu, nemluvilo se o mnoha a mnoha souvislostech, které byly důležité pro pochopení toho, co se tam na východě stalo.

Pamatujete, když začala válka na Ukrajině, jak naše vláda vyhlásila, že se odstřihneme od ruských energií? Posílíme vazby s arabskými zeměmi, které jsou naprosto v souladu s evropskými hodnotami. Obzvlášť Saúdská Arábie a další tamní diktatury. Ve spolupráci s partnery rozšíříme ropovody a plynovody ze Západu, Evropská komise nám na to půjčí peníze, i úrok bude nesmírně výhodný a zloduch Putin bude mít utrum, protože Rusko je to největší zlo.

Motto: Robert Fico vyhrál volby a prezidentka Čaputová ihned stopla dodávky zbraní na Ukrajinu.

Ano, takhle jednoduché to je. Fico vyhrál volby. Dostal v nich cca 23% voličských hlasů. Není vůbec jisté, zda sestaví koalici. Ještě nejistější je, zda se stane premiérem. Ficova výhra se ani zdaleka neblíží Orbánově výhře. Neblíží se ani výsledkům, kterých u nás dosáhl Andrej Babiš. Pořád platí, že vítězem voleb je spíš Pellegrini, než Fico. Ale přesto to stačilo na to, aby Čaputová zastavila dodávky zbraní. Vlastně ještě dřív, než s ním mluvila.